Latinskoamerická literatura šedesátých a sedmdesátých let 20. století dokázala světu, že existuje realita, která může být magická. Protože to, jak psal největší představitel „latinskoamerického boomu“, minulý týden zesnulý Gabriel García Márquez, se v Latinské Americe vždy považovalo za realismus. Gabo, jak se Márquezovi říkalo, totiž popisoval věci, jež se v hluboce spirituální a vypravěčsky orientální Latinské Americe dějí. Gabo byl především tvůrcem mýtu, mýtu o latinskoamerické kulturní i politické svébytnosti a sebeuvědomění. A tohle mu Latinoameričané, kteří si jeho knihy kupují po milionech, jen tak nezapomenou. Uvedl je totiž do světové společnosti a představil je tam jako zájmuhodné obyvatele území, s nímž je třeba počítat a které stojí za to poznávat.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
