U hlavy se mi rozdrnčí budík. Ohlašuje, že je 6.45. Neúprosně ho zaklapnu. Moje tělo se ještě nestihlo za těch pár hodin spánku zregenerovat. Jako by na tom patnáct minut navíc něco změnilo. V sedm hodin se s námahou zvedám z postele. Namísto obvyklého pestrobarevného oblečení se soukám do černého kostýmku. Mám trošku sevřený žaludek. Náš koordinátor těsně před cestou onemocněl a veškerá zodpovědnost tak padla na mě. I přesto se pokouším naposledy si vychutnat hotelovou snídani. Je přede mnou poslední a zároveň ten nejnáročnější den z celé cesty sem – do Bruselu.
Prvním bodem na programu dnešního dne je podpořit akci na Place du Luxembourg před budovou Evropského parlamentu. Naše partnerská organizace Action Aid zde pořádá akci na podporu změny směrnice o obnovitelných zdrojích, která má snížit závazný podíl biopaliv v dopravě z 10 na 5 procent. Produkce biopaliv má závažné dopady hlavně v rozvojových zemích, kde biopaliva prakticky konkurují potravinám, jelikož potřebují stejné základní zdroje, tedy půdu a vodu. A právě proto je heslem dnešního rána: „Chceme jídlo, ne biopaliva!“ Kolegové z různých neziskovek z celé Evropy si na sebe oblékají kostýmy kukuřičného klasu a pózují před více než desítkou objektivů televizních kamer a fotoaparátů. Lidé z kaváren na náměstí se zvědavě otáčejí. Tleskáme. Gratulujeme. Fotím se s kukuřičnými klasy. Loučíme se.
V programu následuje vstup do samotného parlamentu. Přesně v deset hodin si nás u zadního vchodu vyzvedává asistent prvního europoslance, se kterým máme dnes schůzku. Procházíme skrze bezpečnostní rámy a vmžiku se noříme do labyrintu chodeb a schodišť. V kavárně ve třetím patře na nás už čeká Evžen Tošenovský. Páni, je vážně vysoký. Usedáme ke kávě a začínáme s naší lobbingovou misí. Po chvíli je jasné, že se na věc díváme z diametrálně odlišného úhlu pohledu. V jednom bodě se však naše názory setkávají: chceme méně biopaliv v dopravě. V duchu jásám. Vzápětí ale zmíníme další bod návrhu Evropské komise, který pan europoslanec považuje za restriktivní vůči trhu. Tohle bude oříšek, přesně jak jsme čekali. Naše argumenty o nepřímé změně ve využívání půdy však pozorně naslouchá asistent. Tuším, že právě on, respektive informace, které poskytne, jsou klíčem k rozhodnutí europoslance o tom, jak bude příští týden v plénu hlasovat.
V jednu hodinu náš lobbingový maraton pokračuje. Setkáváme se s asistentkou Olgy Sehnalové a vzápětí s europoslankyní Zuzanou Brzobohatou. Krátký čas před dalším setkáním využijeme k účasti na velké debatě o biopalivech. Ve velkém sále sedí aktivisté, odborníci i velká zvířata z obchodní branže. Jakmile Corinne Lepageová, zpravodajka výboru pro životní prostředí, dokončí svou závěrečnou řeč, vytratíme se na naši poslední schůzku. Asi deset minut hledáme „Members Bar“. Zdá se, že to je dobře utajené místo, protože nikdo přesně neví, kde se nachází. Objevíme ho náhodou. To už se k nám řítí s oslňujícím úsměvem Libor Rouček a omlouvá se za zpoždění. Má dnes narozeniny a pronášel přípitek. Stejně jako ostatní ani on netají překvapení, že neziskovky se teď staví proti biopalivům. Aby ne, když se původní myšlenka zelené alternativy zvrhla v prachsprostý byznys, který drancuje rozvojové země.
Poslední rozhovor – nutno dodat, že příjemný – končí, a tím také naše poslání zde. Ještě jedna fotka na památku před parlamentem, popadnout věci z hotelu, rychle vyrazit na spoj do Kolína nad Rýnem a tam chytit noční vlak. Kolem jedenácté hodiny se z posledních sil konečně šplhám na horní postel v lůžkovém voze. Naše lob-
bingová mise tímto nekončí, ale dnešní náročný den naštěstí ano. Dobrou noc!
Vendula Kratochvílová, vyslankyně projektu Hlad nepřijímáme!
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
