Německo i Francie překvapily minulý týden výrazně lepšími ekonomickými výsledky, než se čekalo. Německý HDP se oproti prvnímu čtvrtletí zvedl o 0,7 procenta a francouzská ekonomika ve stejné době rostla o půl procenta. Přitom předpoklady hovořily o 0,6 procenta v případě Německa a jen 0,2 procenta v případě Francie.
Růst se do eurozóny jako celku vrací po roce a půl a v případě obou zemí jej táhne domácí poptávka a export, zaostávají pouze investice. V případě Německa to nakonec tolik nepřekvapí. Ještě před deseti lety jej mnozí považovali za „nemocného muže Evropy“, dnes je to dávno zapomenuto a Německo je už asi sedm let pro změnu dáváno všem za vzor. Pokud i německé hospodářství v posledním roce a půl zpomalilo, je to kvůli receptu příliš přísných škrtů, které hlavně Němci předepsali všem na jihu a periferii eurozóny. Restrikce na jihu Evropy byly později přece jen mírně uvolněny, především ale nakonec Němci sami tiše uznali, že lepší než uškrtat se k smrti je rozvázat ruce Evropské centrální bance k zásadní a odvážné obraně existence společné měny. Bez tohoto kroku bychom teď nebyli svědky oživení u nás ani v eurozóně.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
