Zní to jako skvělá zpráva: zastupitelé Prahy 10 minulý týden odsouhlasili, že jejich radnice koupí vilu Karla Čapka, tedy pokud to předtím neudělá ministerstvo kultury. Jde o pravou část půvabného dvojdomu obrostlého břečťanem, který si nechali bratři Čapkové postavit ve dvacátých letech na Vinohradech. Právě tady se mezi válkami scházeli „pátečníci“, kolem romantického jezírka tu dováděla maminka Dášeňky, při stříhání růží zde Karel Čapek získával materiál pro své zahradnické fejetony.
Ve čtyřpatrové vile je stále zachovaná jeho pracovna s knihovnou, nábytkem a některými rukopisy. Když se tedy v realitní nabídce objevil inzerát Čapkových dědiců na prodej vily za 49 milionů s poznámkou „vhodné pro muzeum, galerii“, nabízelo se, že tahle památka by se měla stát díky investici ministerstva či právě města součástí veřejného kulturního dědictví. Je ale opravdu nutné dělat z Čapkovy vily muzeum?
Strašně malá podpora
Autora Bílé nemoci momentálně v Česku připomíná hned několik budov, v nichž strávil část svého života. Ve Strži je Památník Karla Čapka se zachovalou letní pracovnou, v rodných Malých Svatoňovicích Muzeum bratří Čapků, menší expozici má spisovatel i na zámku v Chyši, kde krátce pracoval jako vychovatel. Je samozřejmě otázkou, zda tyto instituce připomínají jeho dílo a odkaz dostatečně. Vinohradská vila by mohla být pojatá jako jakési centrální čapkovské muzeum, kde by se soustředily nejvýznamnější památky a zřídila knihovna či badatelské pracoviště. Pokud se stát nebo město Praha rozhodne jít touto cestou, nelze proti tomu prakticky nic namítat.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
