Poslední česky vydané beletristické dílo mexického scenáristy Guillerma Arriagy (Amores Per-
ros,21 gramů,Babel) osciluje svým rychlým dějovým tempem mezi dětskou říkankou a filmem: Velká láska, pistol práská, pomsta graduje, hrobník se raduje.
Jednoho časného rána najde Ramón v nedalekém poli nahou mrtvolu. Tou mrtvou je Adela, mladá dívka, jež se sice Ramónovi líbila, ale nikdy neměl odvahu ji oslovit. Ramón, který se poprvé a naposledy Adely dotýká, když ji nese mrtvou z pole, je okamžitě označen za jejího milence, protože každý věděl, že Adela se s někým tajně schází a někomu píše vášnivě zamilované dopisy. Zapadal přesně do představy stydlivého milého, jenž nechce být námětem večerních drbů a brání se vztah zveřejnit. Během hodiny je tak každému v Loma Grande jasné, že Ramón jako „snoubenec“ musí Adelu pomstít. Během dne je na základě dalších drbů a ožraleckých dohadů označen i vrah: obchodní cestující a příležitostný šmelinář přezdívaný Cikán. Odplata, která je vyprovokována nudou provinčního maloměsta a mexickým macho přístupem, kdy je potřeba „očistit jméno rodiny“ a „vzít spravedlnost do vlastních rukou“, je potom pro všechny jediným možným a spravedlivým řešením.
Guillermo Arriaga sám sebe nazývá píšícím lovcem. To do značné míry vysvětluje dynamiku jeho příběhů. Má obzvláštní cit pro ticho před bouří, dusivé čekání, rychlý sled téměř mechanických úkonů, jež vedou k nevyhnutelnému. A nevyhnutelná je pouze smrt. Sérii nedorozumění jako hnací prvek příběhu dobře známe z komedií. Guillermo Arriaga ale tohle téma přepóloval. Tam, kdy je nám u komedií trapně za protagonisty i za ty, kdo se jim smějí, nám najednou dochází dech. Všechno je tu až příliš reálné, až příliš známé a především nic nekončí vesele. Jedna malá lež, jeden malý nepravdivý příběh o lásce, jemuž všichni uvěří, protože mu chtějí uvěřit, vyústí ve vynucenou pomstu, kterou navíc končí opravdový příběh velké lásky Cikána a jeho milé. Nikoli ten vnucený okolnostmi a založený na nevyvrácené domněnce jako v případě Ramóna a Adely.
Na sto padesáti stranách kondenzovaného děje se nám tedy dostane všeho, co od současné mexické novely čekáme. Nechybí snovost a bezčasí, vášeň, láska, pot, zbraně a krev. Rychlý střih, emotivní detaily a gradace děje k předem danému finále jsou tradiční filmové dovednosti, které Arriaga jako dlouholetý scenárista k filmům Alejandra Gonzáleze Iñárrita ovládá a používá. Jeho kniha připomíná časovanou bombu nebo vycpané zvíře, jež se nám v nestřeženém okamžiku vrhne po krku. Tam, kde doufáme v boží mlýny a tušíme nápravu, nacházíme jen letní dusno a horké hlavy, které chlazené pivo zbavuje soudnosti.
Když člověk dočte, a když pochopí, že happy end se opravdu nekoná, položí si zásadní otázku: kdo za to všechno může? Lovec, který si vymyslel historku o tom, jak viděl vraha, aby si dodal důležitosti? Starosta, jenž ví, že se město bude mstít na nevinném, a přesto s tím nic neudělá? Ramón, který nechal historku o vztahu s Adelou žít vlastním životem a bez potřeby korekce? Hlasy většiny, schované za anonymitu davu, jež rozhodují o tom, co se má stát a jak, aniž by znaly pravdu? A tyto hlasy nejde ignorovat, protože jsou to hlasy, které rozkazují, nikoli navrhují. Mexické hlasy ukradené z filmů, hlasy, jež hlásají zprávy, kterým člověk z jiné než mexické kultury nemusí vždy porozumět.
Sladká vůně smrti je mnohem syrovější a živočišnější než literatura, na kterou jsme v evropském regionu zvyklí. Podprahově odkazuje k dalším ikonickým dílům latinskoamerické literatury. Atmosférou připomíná Kroniku ohlášené smrti od Gabriela Garcíi Márqueze, město Loma Grande pak evokuje Comalu z knihy Pedro Páramo Juana Rulfa. Dějové linie spolu souvisejí a navzájem se nepopírají. Postavy zbytečně nefilozofují, protože jim to není vlastní, černovlasé krásky mají plná prsa a boky, občas přilétne facka a manžel má vždycky pravdu, protože vydělává peníze. Přesto nejde o plochou seriálovou linku. Arriagovi se literární styl podařilo zkondenzovat. Sladká vůně smrti je sice jen útlá kniha, ve čtenáři však zanechá pocit, že právě dočetl kvalitní a mnohovrstevnatý román.
Autorka je novinářka.
Guillermo Arriaga: Sladká vůně smrti
Přeložil Luděk Janda, Labyrint, 180 stran
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
