Nový papež František už stihl vyvolat dojem, že se zařadí mezi hlavy církve, které tak významně ovlivnily dějiny katolicismu i světa v minulém století. Měl opravdu silné předchůdce, jež stojí za to si připomenout, neboť se podíleli na novém pojetí papežství.
Začalo to koncem církevního státu v roce 1870 (městský stát Vatikán vzniká až v roce 1929) a I. vatikánským koncilem zhruba ve stejnou dobu, kdy bylo přijato dogma o neomylnosti papeže, čímž byla posílena jeho role uvnitř církve. Ta se v té době silně centralizovala a současně vedla vnitřní zápas o to, zda se má otevřít dialogu i s oponenty katolicismu, jichž rapidně přibývalo už od Francouzské revoluce.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Respekt.cz
Android
iPhone/iPad
Audioverze
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
