Velký večer zesměšněných log

Sledovat současné české komedie je poměrně trudná záležitost nejen kvůli odbytému řemeslu či neschopnosti naplnit současné standardy žánrové zábavy. I laického diváka otravuje nebo vytrhává ze soustředění okatý product placement: stavění různých výrobků do záběru, aniž by měly dějotvornou funkci a tato funkce by převládala nad cílem propagovat samotnou značku. Ukazuje se, že naše filmařská obec je momentálně v zajetí ze řetězu utrženého „filmového podnikání“ – a opravdu to není přehnaná rétorika. Platí imperativ: Abys mohl natočit film, musíš si ho nechat zkazit propagováním zboží. Těžko se vžít do duší herců a režisérů, kteří musí vědět, že se zaprodávají něčemu, co si nelze vnitřně obhájit. A jen těžko odhadnout, kdy se u nás toto prokletí zlomí. Naštěstí když se člověk neomezuje jen na českou tvorbu, zjistí, že ve vyspělejších západních zemích s vyšší „kulturou kapitalismu“ se běžnou součástí produkce stávají komedie, jež si právě ze značkovosti a spotřebnosti utahují.