Svého otce Emanuela Fryntu si pamatuji hlavně ve třech situacích. Většinu času seděl ve velkém pokoji za obrovským stolem vedle knihovny, neúnavně bušil do psacího stroje a nepřál si býti rušen. Odpočíval tak, že jen pro vlastní potěšení kapesním nožem či dutým dlátem vyřezával ze dřeva různé drobné předměty (mísy, slánky, šperky). A pak tu ovšem byly hojné návštěvy, které k nám chodily na čaj, či dokonce oběd. Pokud si pamatuji, našimi pravidelnými hosty byli například spisovatelé Franz Wurm (původem pražský Žid žijící po většinu života ve Švýcarsku), Ivan Vyskočil, Bohumil Hrabal, Ilja Hurník a Hana Prošková, dále Ivan Medek, historici umění Ludmila Kybalová a Antonín Hartman, psycholog Eduard Urban či původně ekonom Dalibor Plichta. A v neposlední řadě, pravidelně skoro každou neděli, pak rozhlasový režisér a překladatel z angličtiny Josef Schwarz (Červinka) se ženou Milenou. Mluvilo se o literatuře, umění, filozofii a s některými také o neblahém stavu politiky a světa. Rozhodně ale vždy o zásadních a zajímavých věcech, nikoli jen o technických detailech zajímavých jen pro specializované literáty. Poslouchat tyto debaty zajímalo i mne, tehdy ještě malé dítko.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
