Mateřský. Není slovo, které by přesněji vystihlo jeho hlas. Ať už zpívá citově obnažené skladby nebo jen odpovídá po telefonu z nizozemského hotelu na novinářské otázky, v projevu Antonyho Hegartyho se mísí trpělivá vlídnost se zřetelnou nepoddajností. Nikde ani záblesk neklidu či agrese. Podobně nenásilně – avšak stejně vytrvale – v hudbě prosazuje myšlenky, které nazývá feminismem budoucnosti.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Respekt.cz
Android
iPhone/iPad
Audioverze
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].