Teror na konci jara
Trest smrti za pouhý úsměv, to byla strategie nacistů po atentátu na Heydricha. Okupační moc ale časem zjistila, že pokud brutalitu aspoň načas nezmírní, gestapo se na stopu parašutistů nedostane.
Byly to zřejmě nejhorší týdny v českých dějinách: déle než měsíc po atentátu na Heydricha lidé uléhali s hrůzou, jestli jim nezabuší na dveře gestapáci. V okolí kobyliské střelnice k nim doléhaly popravčí salvy a „túrování“ motorů, které mělo přehlušit křik umírajících. Součástí každodennosti se staly nekonečné seznamy se jmény popravených vylepené na zdech a nárožích, rozhlas monotónně, každou půlhodinu, opakoval informace o vykonaných rozsudcích. Vypáleny byly dvě české vesnice. Jak se tehdy v protektorátu žilo a co přesně nacisté svým terorem sledovali?
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Respekt.cz
Android
iPhone/iPad
Audioverze
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
