Má být každá zelená plocha ve městě do posledního zákoutí plánovaná, plná atrakcí a podřízená pravidlům? Nebo máme sem tam nějaký zelený ostrůvek nechat žít vlastním životem a moc se o něj raději nestarat? Zdá se, že „městská divočina“ má čím dál víc příznivců.
Ukrojit si kousek
↓ INZERCE
Středoškolský učitel matematiky Michal Váňa zná Parukářku, kopec uprostřed pražského Žižkova, od dětství. Jako kluk sem chodil „kopat do míče“, se spolužáky z gymnázia tu běhal v hodinách tělocviku. Za plotem tu tehdy, v sedmdesátých letech minulého století, sídlilo pár ruských vojáků, jinak se o kopec nikdo příliš nestaral. Pak Váňa Parukářku načas opustil, na kopec svého mládí se vrátil až v polovině devadesátých let, tentokrát na procházkách s kokršpanělem. K jeho překvapení se za ta léta příliš nezměnil. Kromě nového dětského hřiště tu nebyly žádné atrakce, zato ze zpustlé zahrady vylétaly koroptve a bažanti.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc