Politika není tak složitá, jak ji mnohdy představuje politologie, často je dokonce dost jednoduchá a neúprosná. Tak například vlády končí či prohrávají volby, dojde-li k signifikantní devalvaci měny. V takovém případě jde kabinet od válu a voliči jsou chladní a rutinní jako zdravotní sestra v čekárně: Další, prosím!
A podobné je to v případě, kdy vlády zvyšují daně, přestože říkaly, že to neudělají, protože by to škrtilo svobodné podnikání, dynamiku růstu a protože něco tak zlého by prý udělali jen socialisté a bůhví co ještě. Věhlasným příkladem je prezidentské klání mezi Georgem Bushem starším a Billem Clintonem z roku 1992. V roce 1988 vyhrál Bush s heslem na všech plakátech: „Read my lips, no new taxes!“ Jsa u moci, daně pak hned zvýšil. Jenže, ouha, voliči si to pamatovali a obratem mu řekli „na shledanou“.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
