Zajatci rejstříku

Dostat se do kriminálu vždycky znamenalo ten nejhlubší pád, stigma, ostudu pro celou rodinu. Mít minulost výtržníka, zloděje aut nebo drogového dealera se možná považuje za šaramantní položku životopisu rockových zpěváků, ve slušné společnosti se však trestanecká minulost netoleruje. Vcelku pochopitelný postoj, jeho nepříjemným důsledkem je však jedna zjevná nespravedlnost, která zbytečně ničí lidské životy a vychází navíc poměrně draho.

Princip je jednoduchý: kdokoli se vrátí z vězení po odsezení nepodmíněného trestu, má záznam v trestním rejstříku. O jeho výmaz může požádat – pokud nic neprovede – po jednom až deseti letech v závislosti na počtu let strávených za katrem. Do té doby má v dokumentech škraloup. V Česku bude muset výpis z rejstříku ukázat pokaždé, když se uchází o zaměstnání, protože v oborech, kde většina propuštěných kriminálníků shání práci, se tahle žádost stala pravidlem. Druhá část pravidla pak říká, že člověk se záznamem práci od žádného zaměstnavatele nedostane.

Je vcelku logické, že sexuální deviant by neměl dělat školníka, drogový dealer uklízeče v lékárně a kleptoman prodavače v klenotnictví. Jenže v praxi je bývalým trestancům práce zapovězena paušálně – proč sňatkový podvodník nemůže zametat ulice, přitom dává podstatně menší smysl. Důsledkem české úzkosti z delikventů pak je, že ti bývalí trestanci, kteří mají dobrou vůli se polepšit, jsou na dlouhá léta odsouzeni k nejisté práci načerno, neplatí si důchodové pojištění, neplatí daně, alimenty ani své dluhy. I kdyby chtěli – prostě to nejde. Netřeba ani dodávat, že riziko recidivy je u člověka, který nenajde slušnou práci, výrazně vyšší. Jeho návrat do vězení stojí státní kasu statisíce korun ročně.

Ne ve všech, ale v mnoha západních zemích zákony přesně určují, kdy má zaměstnavatel právo žádat výpis z rejstříku a kdy může trestaného uchazeče odmítnout. U nekvalifikovaných manuálních prací to právo obvykle nemá. U nás se podobná úprava nechystá, o problému se zatím ani nemluví. Sledujeme dobře promazaný stroj na sociální vyloučení, který nikoho nevzrušuje – jde přece o kriminálníky.