V současném zápase o budoucnost společnosti Sazka stojí sázky proklatě vysoko. Vyjádřeno penězi, jde zhruba o dvě miliardy korun, které by stát místo vyhození z okna mohl ušetřit a dát třeba na zvýšení platu lékařům. Dalších zhruba deset miliard korun by ještě státní kasa mohla ročně získat cash do svého rozpočtu. Tu první částku musí vláda poslat na podporu sportu místo krachující Sazky. A těch deset miliard ročně by státní kase mohlo přitéct z odvodů za hazard, kdyby tu politici léta nezobali Sazce z ruky a nešili jí na míru zákony, podle kterých Sazka a další provozovatelé hazardu neplatí prakticky žádné daně.

Otázky jsou v podstatě dvě. Co stojí za dlouholetou velkorysostí státu vůči Sazce? A zadruhé: Co udělat, aby daňoví poplatníci do budoucna neplatili škody způsobené nekalým hospodařením manažerů Sazky z vlastní kapsy? Dobrou zprávou je, že politici začali minulý týden hledat odpovědi – zatím hlavně na tu druhou otázku.

 

Poctivě zaplacený domov

Sazka je z formálního hlediska čistě soukromá akciovka a její současné finanční problémy by nás vlastně nemusely zajímat. Jenže jejímu šéfovi Aleši Hušákovi se už dlouhá léta daří vyvolávat dojem, že tohle hazardní impérium je něco jako veřejnoprávní instituce, k níž má stát povinnosti – a politici se tak k Sazce opravdu chovají. Do jisté míry je to pochopitelné. Akcionáři Sazky je devět…