Anketa: Prezident Klaus zpochybnil politiku ministra zahraničí. Jak by měl v takové situaci postupovat premiér Nečas?
Petr Pithart
bývalý předseda vlády, KDU-ČSL
Prezident republiky se už zřejmě nesmíří s tím, že není hlavou výkonné moci (jakou byl třeba Putin), ale jen její součástí. A když se nesmíří? Pak může konat Senát. Ten je ale znehybněn nešťastně přepjatým termínem „velezrada“. A premiér? Ten může prezidenta jen přesvědčovat, žádat, prosit, aby vládní politiku, realizovanou ministrem zahraničí, respektoval. Leda že si premiér myslí to samé, co prezident. Pak nás, kráčející s rádoby hrdě vztyčenou hlavou do ledových plání izolace (my všemi opuštění, bez spojenců, vždy všemi zrazovaní, my jediní předvídaví…), může ochránit leda nějaká vyšší síla.
stínový ministr zahraničí, ČSSD
Prezident nemá kompetence pro utváření zahraniční politiky, je ze své funkce neodpovědný, za jeho kroky odpovídá premiér a vláda. Proto by se měl držet zahraničněpolitické koncepce vlády. V tom, že tak nečiní, se projevuje nedostatek autority premiéra a ministra zahraničí. V minulých dnech již ČSSD předsedu vlády vyzvala, aby přiměl prezidenta k respektování ústavou daných mantinelů. Je jasné, že situaci komplikuje pupeční šňůra spojující Nečasovu koalici s Václavem Klausem. Vláda ČSSD by zasahování prezidenta do zahraniční politiky nepřipustila, a to i za cenu kompetenčního sporu před Ústavním soudem.
bývalý předseda vlády, ČSSD
V obdobných případech by se měl premiér ostře ohradit a upozornit prezidenta na to, že veškerá jeho veřejná vystoupení podléhají kontrasignaci premiéra, který je za ně odpovědný.
Za daleko závažnější považuji neochotu prezidenta odvolat ministra Dobeše.Tam prezident jasně překročil svoji ústavní pravomoc. Premiér musí důsledně hájit své ústavní postavení a nedovolit, aby kterýkoli ústavní orgán, a prezident ústavním orgánem je, si vzal větší díl moci, než mu podle ústavy přísluší. V případě ministra Dobeše má premiér dvě možnosti. Buď se prostřednictvím vlády obrátit na Ústavní soud, nebo podat demisi. Tercium non datur.
bývalý ministr zahraničí, KDU-ČSL
Vláda nese politickou odpovědnost za všechny politiky, včetně té zahraniční. Není nutné trvat na shodě prezidenta republiky a vlády na zahraniční politiku. Jen vládní politika se totiž má realizovat. Na mě z ní ale dýchá opatrnictví a bezradnost. Nakonec i to, že jsme uznali novou vládu v Libyi jako jedni z úplně posledních, svědčí o tom, že strategie vyčkávání, jak se stav věcí vyvine, je zakořeněn v české politice nezdravě hluboko.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
