Pro spoustu lidí jsou slova „pražská kavárna“ synonymem světa odtrženého od reálného života. Zároveň je to místo, kde politici činí rozhodnutí, která se dotýkají úplně všech. Domlouvají se tady vlády, vznikají strany, uzavírají se miliardové obchody – a často se jen tak nezávazně tlachá. Vydali jsme se na místa v hlavním městě, kam se politici stahují v obzvláště velkých houfech.
Revoluce z kaváren
Naše podvědomí možná napoprvé vyplaví obrázek zachmuřeného pijáka absintu či skupiny pokuřujících umělců, ale kavárny byly spojeny s politikou hned od počátku své existence. Někteří historici vidí dokonce přímou souvislost mezi prudkým rozvojem kaváren v Londýně v sedmnáctém a v Paříži v osmnáctém století a následnými revolucemi, které tamní monarchie zasáhly. A souvislost neviděli jen historici – třeba anglický král Karel II. se po obnově monarchie pokusil všechny kavárny zakázat jako místa, kde se scházejí „rebelové“. Co monarcha považoval za skandální, tím byli jiní pozorovatelé okouzleni – jeden francouzský cestovatel doma hlásil, že londýnské kavárny jsou nevídaně svobodnými místy, kde je „možné číst všechny noviny, provládní i protivládní“. Rakouští monarchové se ke kavárnám stavěli s podobnou obezřetností – podle nařízení císařovny Marie Terezie se musely budovat tak, aby do nich bylo z ulice…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 49 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
