Přiznejme si, že to není tak těžké nemít v oblibě Jiřího Paroubka: minulost jednoho ze šéfů normalizačních veksláckých Restaurací a jídelen, válcovací politický styl, záliba ve spojenectví s komunisty, cynické svržení vlády během předsednictví EU, tajné návštěvy u Putina, výměna manželky za mladší, kamarádi střílející se na mejdanech kvůli sporům o šrajtofle plné eur, přehlížení mafiánských praktik v „jeho“ severočeské buňce ČSSD atd. Navíc komu by se do hlavy nevryla zachmuřená, nafouklá tvář, jejíž momentky tak rádo šíří do světa propagační oddělení ODS nebo některé zdejší deníky.
Posedlost paroubkovským nebezpečím má však jedno riziko: bere schopnost zdravého úsudku. Konkurenčním politikům nikdo nebere právo vykreslovat Paroubka jako ztělesnění zla a katastrofy, ostatní včetně antiparoubkovsky naladěných novinářů ale musejí tušit, že v praxi to ani po případném Paroubkově volebním vítězství tak vážné být nemusí. Proto by některé jeho kroky stálo za to hodnotit jiným slovníkem, než to dělá sekretariát ODS.
Příkladem je třeba návrh na zvýšení „mateřské“. I když si můžeme myslet, že tváří v tvář hrozivě rostoucímu schodku veřejných financí se musí šetřit už jaksi z principu. I když je nad slunce jasné, že svolávat kvůli zvýšení rodičovské podpory mimořádnou schůzi parlamentu chvíli před volbami je vypočítavost vedená vidinou začínající předvolební kampaně. (Zatím ani Paroubek nedoložil, že by tu někdo trpěl…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
