Letadlo šlo na přistání, ale jeho pasažéry by v tu chvíli nic neudrželo připoutané v sedačkách. Za okénky starého tupolevu se z mraků nad oceánem vynořila majestátní socha s pochodní v ruce a rozťatými pouty tyranie u nohou. Všichni ji chtěli vidět a dojatí se tlačili u skla. Právě před dvaceti lety začínala první státní návštěva prezidenta Václava Havla v USA – okamžik, který vrátil Československo na mapu svobodného světa.
V našich vzpomínkách na revoluční časy se tato chvíle trochu ztrácí. Šok z bití studentů už pominul, euforie sametových dní pomalu opadá, náměstí jsou zametena po demonstracích. Václav Havel druhý měsíc úřaduje jako první demokratický prezident. Sekunduje mu vláda reformního komunisty Mariána Čalfy obsazená disidenty a nezkompromitovanými odborníky, kteří celé dny diskutují o ekonomických reformách. Do červnových svobodných voleb je ještě daleko, ale místní zastupitelstva a Federální shromáždění smějí nahrazovat komunistické zastupitele kooptovanými poslanci s čistým štítem.
A právě tehdy, v druhé polovině února 1990, se Václav Havel s početným doprovodem vydává na čtyřdenní cestu do země, která pro obyvatele komunistické klece čtyřicet let symbolizovala vytouženou svobodu.
„Byl to jeden z nejsilnějších okamžiků mého života“
– tuto větu pravděpodobně uslyšíte jako první,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
