Od věci•19. 12. 2010•4 minuty

Nesu vám noviny

Varhaník, dirigent a skladatel Josef Kšica (59) se právě teď podobně jako spousta kolegů připravuje na nabitý vánoční vrchol sezony. Vyučil se u našich předních varhaníků, jako hudebník sjezdil celý svět, byl deset let varhaníkem v pražské Jeruzalémské synagoze a k nástroji usedal i v celé řadě pražských kostelů (třeba sv. Jiljí či sv. Ignáce). Dnes působí jako regenschori a varhaník v tom nejslavnějším – katedrále sv. Víta.

Jan Brabec

↓ INZERCE

Jak se člověk stane varhaníkem v katedrále sv. Víta?

Normálně. Do funkce varhaníka, respektive regenschoriho jsem se dostal jako vítěz výběrového řízení v roce 1999. Mně osobně se tím splnil životní sen: můžu provozovat hudbu podle vlastního výběru a jsem víceméně svobodný.

Hrát na monumentální nástroj v gotické katedrále ale není úplně běžná zkušenost. Jak to prožíváte?

Máte pocit nejen jakési vznešenosti, ale také hluboké pokory. Podle stavitelů se tady měl člověk dotýkat samotného transcendentna. Trochu jsem to pochopil, když jsem jako mladý člověk jednou zpíval ve sboru v pařížské katedrále Notre-Dame. Uprostřed té nádhery jsem najednou slyšel hru na varhany: bylo to strhující a já si říkal, že bych chtěl něco takového a na takovém místě také jednou zažít. Tehdy to bylo něco nedosažitelného a vidíte – po patnácti letech se mi to splnilo. Stal jsem se nejen varhaníkem v dómu sv. Víta, ale funguji tady i jako regenschori. Což znamená, že šéfuji celému kůru, který tvoří místní orchestr a pěvecký sbor. A především vychutnávám to obrovské zvukové bohatství, jež mohou zprostředkovat snad právě jen romantické varhany.

Proč se právě těm svatovítským říká romantické?

Nástroj pochází ze 30. let 20. století. Má padesát osm rejstříků a každý ten hlas má jinou atmosféru a své vlastní…