Národ za pultem

Už zase pijeme kofolu a nosíme botasky. A nejen my: retro prostě letí po celém světě. V Česku ovšem neoživujeme jen půvabný design. Zejména v televizních seriálech současně hltáme také ideologii a lži, které kdysi prohlubovaly naši nesvobodu. Tomu, proč si Češi stále k seriálům sedají, vcelku rozumíme. Složitější je to s otázkou, jestli to má na nás nějaký dopad. Máme důvod vnímat další a další vlny „ostalgie“ jako nebezpečí?

Anna H. opět v lahůdkách

Basa rozverně zabrumlá, kamera zamíří na hromadu ananasů a kokosů, chlebíčky s uherákem za korunu devadesát a nacpané regály, titulek oznámí, že „Anna nastupuje“, hrdinka vymění kožich za silonovou zástěru a se slovy „můžeme vyrazit za pult, který znamená svět“ se odebere do úseku lahůdek.

První díl třiatřicet let starého seriálu Žena za pultem odvysílala televizní stanice Barrandov předposlední listopadovou sobotu, osm let od poslední reprízy v Česku. A hned se potvrdilo, že je to pořád trefa. Nástup Anny Holubové (v reálu prominentní komunistická herečka Jiřina Švorcová) do „prima prodejny“ sledovalo bezmála půl milionu diváků a televize tak dosáhla jednoho z nejlepších výsledků za svoji dvouletou existenci. Úplně nejúspěšnějším pořadem vyrobeným v dílně televize se pak stal dokument o Švorcové, který taktně přechází její pilnou práci pro tehdejší…