Shniješ zaživa. Hrozby chodily učiteli z fakultního počítače, napětí ve škole roste
 

hroch02_cudlin.jpg
Jaroslav Hroch • Autor: Karel Cudlín

Tak výrazný projev útlaku se zatím v prostředí českých vysokých škol neprovalil. Profesor filozofie na brněnské Masarykově univerzitě Jaroslav Hroch dostával čtyři měsíce anonymy plné výhrůžek smrtí a podle policie mu je z fakultního počítače ve vedlejší kanceláři posílal kolega Břetislav Horyna. Zatímco všichni čekají na soud, škola se snaží aféru v zájmu dobrého jména zamést pod koberec. Za jejími zdmi však narůstá napětí. Tlak, kdy katedra filozofie trvá na povinné loajalitě, je pro část studentů i pedagogů jednoduše neúnosný.

 

28B_R17_2010_s.jpg
28B_R17_2010_s.jpg
Spor dvou stran

Filozof Jaroslav Hroch si notnou dobu myslel, že těch pár slov v jeho e-mailové schránce musí být přelud. V prosinci roku 2008 mu kdosi skrytý za identitu zesnulého představitele katolického disentu Augustina Navrátila píše, že už brzy „si pro něj přijde“. Nedávalo to smysl; učitel z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně počítač vypnul a šel si po svých. Jenže v lednu dorazil další anonym, o poznání drsnější: „Nech si udělat vývod bokem, hrochu, ať nemáš všechno v gatích – teď už se z toho nedostaneš. Víme o tobě i o té tvé podařené famílii.“

Během několika dalších měsíců pak přišly ze schránek založených na serveru Seznam dvě desítky krutých dopisů. „Stačí jedna injekce v trolejbusu, celkové ochrnutí, shniješ zaživa. A všichni budou rádi, že se zbavili magora. Nech se zavřít do blázince, tam tě necháme na pokoji, mrtvolo,“ stálo v nich například. V posledním e-mailu z loňského dubna anonym Jaroslavu Hrochovi oznámil, že naplnění výhrůžek je na dosah: „Přípravek, na který jsme čekali, je už na místě. Ale brzo už tě to bolet nebude, budeš mít pempersky a tři injekce sedativ denně.“

28A_R17_2010_s.jpg
28A_R17_2010_s.jpg
V té chvíli už ale případ prověřovala policie. A její závěry přinesly překvapení: e-maily pro učitele proslulého mezi studenty kromě jisté roztržitosti i mimořádnou zdvořilostí odcházely z vedlejší pracovny na katedře filozofie z počítače profesora Břetislava Horyny (a také z jeho domácího počítače). Žalobce podal letos v říjnu k soudu návrh na Horynovo potrestání a odborníkovi na Kanta teď hrozí až rok vězení.

O tom, že policie lokalizovala jako zdroj anonymů pracovnu na fakultě, informoval filozof Hroch nadřízené i akademický senát už vloni na podzim. A nikoho tím příliš nedojal. Nadřízení se tvářili, že jde o spor dvou učitelů, a filozofická fakulta zareagovala až poté, co Česká televize počátkem tohoto měsíce odvysílala reportáž o blížícím se soudu Horyny. Adresát anonymů v ní poprvé veřejně vystoupil a popsal jejich obsah. Hned další den svolal vedoucí katedry filozofie Jan Zouhar (a zároveň proděkan filozofické fakulty) schůzi. Postiženého kolegu na ni ale nikdo nepozval. Všech třináct učitelů včetně současného děkana filozofické fakulty Josefa Kroba na ní podepsalo vůbec první oficiální stanovisko týkající se případu – místo odsudku viníka se v něm však zaměřili proti oběti: „Reportáž, ale i jiná vystoupení Jaroslava Hrocha v souvislosti s touto kauzou chápeme jako pokus o skandalizaci katedry, vnímáme to jako útok na naše dobré jméno a cítíme se tím poškozeni.

Vedení fakulty sice následně prohlásilo, že anonymní vyhrožování násilím rozhodně odsuzuje, nicméně děkan Krob i proděkan Zouhar o útoku na Hrocha z počítačů kolegy dál důsledně mluví jako o soudem nedořešeném „sporu“ dvou stran. „Je to zajímavé. Obviňují poškozeného, a nikoliv pisatele výhrůžných e-mailů, který katedru do této situace fakticky přivedl,“ říká v jedné z brněnských kaváren Jaroslav Hroch. Už si zvykl na to, že někteří kolegové se s ním o jeho případu baví jen polohlasem a někteří ho dokonce přestali zdravit. Podivuhodné souručenství přikládá strachu o místo. Profesor Horyna má totiž na katedře pověst důležitého muže, s nímž si to není radno rozházet. Ve škole pracuje 13 let, je šéfem fakultní disciplinární komise, která může navrhovat vyloučení studentů ze školy, a jeho manželka ve funkci ředitelky univerzitního kontrolního odboru zase posuzuje prohřešky učitelů.

 

Žádné žerty

Je jasné, že děkan Krob i proděkan Zouhar mají co vysvětlovat. Oba ve svých kancelářích mluví především o presumpci neviny a vysvětlují, že s jasnějším postojem čekají na výsledek soudu. „Copak jste nikdy neviděla žádný americký hackerský film?“ ptá se žoviálně funkcionář Zouhar. Verzi, podle níž stojí za výhrůžkami zkušený internetový zločinec, který se snaží poškodit brněnskou univerzitu, však zatím vůbec nic nenasvědčuje a šéf katedry místo argumentů volá především po jednotě. „I v těžké době za války i za minulého režimu si naše fakulta vždy udržovala soudržnost a jednotu. Vadí mi, že se ta jednota teď rozpadla,“ vysvětluje svůj postoj Zouhar.

Ve vedlejší budově v pracovně Josefa Kroba zaznívají v podstatě stejná slova. Kolega Hroch je příliš netrpělivý a s označením Horyny za viníka se možná unáhlil. Ve vzduchu tak zůstává viset vážné podezření, že vše řídí fakt, že Jaroslav Hroch není zrovna oblíbencem svých šéfů. „Profesoru Hrochovi se v minulosti dostalo oficiální podpory, vyjádřil mu ji i akademický senát fakulty,“ odmítá tento pohled děkan a odvolává se na orgán, který jej už dvakrát zvolil do funkce a jehož rozhodování je pro chod fakulty klíčové. Při prohledávání zápisů ze schůzí senátu však vychází najevo, že děkan věc trochu překrucuje: senát sice mluvil o případu dvakrát, vždy jen v bodě „různé“ a aniž přijal jakékoli stanovisko.

 

Mravní zákon v nás

Budoucí filozofové jsou skutečně mimořádně opatrní. Pod podmínkou anonymity přiznávají, že jsou zmateni. Učitelé jim skandál nevysvětlili, profesor Horyna dál přednáší a škola vydala prohlášení, že Hroch špiní jméno katedry. „Vypadá to divně, nerozumím tomu, tak jsem se o to přestala zajímat,“ říká jedna ze studentek na fakultním dvorku a potvrzuje, že tento náhled mezi jejími spolužáky převládá. To, že nikdo v Brně není ochoten mluvit pod svým jménem, je u lidí, kteří drtí učení o morálce, překvapující. Ale jen do chvíle, než vyjde najevo, že s Horynou nejsou žádné žerty. Už vloni si na něj stěžovala skupina studentů, kterým došla trpělivost s jeho arogancí. Stížnost obsáhla i učitele Radima Brázdu, který s Horynou sdílí pracovnu. Autoři v ní tvrdili, že je přednášející deptají slovními posměšky (vysmívali se prý jejich „nízké inteligenci“ či sociálnímu původu) a nevypočitatelným hodnocením jejich znalostí a odevzdaných prací. „Děkan nám tehdy jasně naznačil, že ti, co si stěžují, jsou loseři a že si stížnost na kolegy u nás objednal profesor Hroch. To byl samozřejmě nesmysl, ale naši stížnost každopádně akademický senát nepřijal,“ říká student magisterského programu Libor Pabel, který vloni dával připomínky studentů dohromady a jako jediný se nebojí zveřejnit své jméno. Stížností se nakonec zabývala etická komise univerzity se závěrem, že „nedošlo k porušení etického kodexu“.

Oslovení budoucí filozofové se při přemýšlení o případu výhrůžek shodnou na tom, že chování učitele Horyny v době, kdy vyšla najevo spojitost mezi anonymy a jeho počítačem, mnoho důvěry nevzbuzuje. „Pokud by někdo zneužil jeho IP adresy, logicky se měl veřejně omluvit Hrochovi, že z jeho počítačů někdo psal takhle hnusné věci, měl být tím zjištěním zděšený, okamžitě trvat na prozkoumání techniky a odhalení případného hackera,“ říká jeden z vysokoškoláků. Nic takového se však nestalo a o Břetislavu Horynovi, obžalovaném „z násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci“, dnes víme jen to, že před vedoucím katedry Zouharem autorství dopisů popřel. Respektu se učitele Horynu nepodařilo zastihnout, podle svých kolegů však s médii stejně mluvit odmítá.

 

Musíme něco udělat

Na zásadní otázku, proč byl vlastně filozof vystaven krutým útokům, se odpověď hledá obtížně. Dopisy s největší pravděpodobností odkazují na společnou minulost aktérů příběhu. Jméno katolického disidenta Augustina Navrátila v nich zřejmě nefigurovalo náhodou. Profesory Hrocha a Horynu, stejně jako děkana Zouhara totiž před rokem 1989 zaměstnával Ústav pro výzkum společenského vědomí a vědeckého ateismu ČSAV a součástí jejich práce bylo vydávání znaleckých posudků v případech týkajících se režimu nepohodlných osob. Právě Hroch psal posudek k případu katolického aktivisty Augustina Navrátila, jemuž estébáci zabavili knihovnu a on se jí soudně domáhal zpět (podle Navrátilova svědectví mu v tomto konkrétním případě Jaroslav Hroch pomohl a přispěl k tomu, že komunisté mu knihy vrátili).

O působení profesora Horyny v „ústavu nevěřících“, jak se brněnskému pracovišti přezdívalo, není veřejně nic známo. Zato na pověsti šéfa katedry filozofie a proděkana Zouhara zanechala minulost škraloup: na internetu je veřejně dostupný třeba jeho posudek z roku 1985 na knihy disidentky a spisovatelky Ivy Kotrlé. „Náboženský (křesťanský) světový názor přispívá především v textu Ivy Kotrlé Odchyt andělů k nábožensky deformovanému pohledu na společenskou skutečnost, ke zkreslování historických souvislostí i politické situace,“ popsal tehdy autorčin vadný profil Zouhar.

Pod podobné věci se ovšem ze současných akademiků před lety podepisoval kdekdo. Uplést z těchto útržků nit příběhu brněnských anonymů při nejlepší vůli nejde. Ať už tedy byla motivace pro týrání Jaroslava Hrocha jakákoli, důležité teď je, jak se dál fakulta s případem vyrovná dál a co se stane, pokud soud (který začne v prvním prosincovém týdnu) Horynu potrestá. „Nerad se pohybuji v hypotetické rovině, musíme počkat na soudní rozhodnutí. Pokud by se ale skutečně potvrdilo, že za anonymními dopisy stál zaměstnanec univerzity, musel by z toho být vysouzen důsledek,“ říká rektor Masarykovy univerzity Petr Fiala.

Univerzitní akademický senát na rozdíl od toho fakultního vyjádřil podporu Jaroslavu Hrochovi už v dubnu letošního roku a rektor Fiala zasílání výhrůžných anonymů jednoznačně odsuzuje.

Případ profesora Hrocha je dnes v Brně hlavním tématem, které akademická obec probírá na chodbách školy, v menze i na společenských akcích. Těžko pochopitelný postoj vedení zvedl u učitelů z jiných kateder a ústavů fakulty vlnu solidarity. Minulý týden napsali profesoru Hrochovi dopis, v němž jej označují za slušného a čestného člověka, kromě anonymních dopisů odsuzují i ústrky, jimž je vystaven, a vyslovují mu svou sounáležitost. „Měli jsme pocit, že jako akademická obec musíme něco udělat, když volené fakultní orgány selhaly. Je to naše morální povinnost,“ vysvětluje jeden z iniciátorů dopisu, pedagog Miroslav Balaštík z ústavu české literatury. 

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na opravy@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Ivana Svobodová

redaktorka

Ivana Svobodová

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte