Minority Report
Systémy pro určení totožnosti člověka se rychle šíří. Některé však lze oklamat
Následující příběh se skutečně stal před několika lety v Jižní Africe. Pro identifikaci osob, kterým má být vydán starobní důchod, se zde využívá otisku prstu. Jednoho dne dva mladíci přivlekli na poštu bezvládného starce. Tvrdili, že jejich strýc je příliš líný, že spí a nechce být buzen jen kvůli tomu, aby si vyzvedl důchod. Poštovnímu úředníkovi se to zdálo podezřelé a chtěl zavolat vedoucího. V tu chvíli však mladíci vzali nohy na ramena a starce nechali ležet na podlaze. Byl totiž už mnoho hodin mrtvý.
V dějinách bychom našli mnoho příkladů, kdy se úředníci snažili zabránit tomu, aby byla mzda či důchod vyplaceny neoprávněně. Již egyptský faraon Chefrén přikázal svým lidem vést detailní záznamy o každém jednotlivci pracujícím na stavbě: zapisovat informace o délce lokte, rozpětí mezi palcem a ukazováčkem, o zraněních.
Na podobném principu funguje i moderní biometrie. „Člověk si svoje přístupové údaje stále nosí s sebou – nemůže je ztratit jako kreditní kartu nebo zapomenout,“ říká expert na biometrii Ondřej Nezhyba. Některé levnější biometrické systémy však nejsou vybaveny tzv. testováním živosti, tedy schopností rozeznat napodobeninu; třeba biometrický systém pro rozpoznávání tváře instalovaný v noteboocích lze oklamat tak, že mu předložíme pouhý snímek obličeje.
Ošálit je možné i rozpoznávání kresby na bříšku prstu. Podvodníci k tomu používají…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 46 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
