Neválečný román o válce

Třináct let pracoval komiksový kreslíř Emmanuel Guibert na trojdílném svazku Alanova válka, v němž zachytil vzpomínky svého přítele, amerického vojáka Alana Ingrama Copea, na jeho tažení proti nacistickým vojskům. Potkali se náhodou, když se mladý kreslíř na dovolené ve francouzském přímořském městečku zeptal tohoto postaršího muže na cestu a zaujal ho jeho americký přízvuk. Večer se pak náhodou potkali na koncertě a druhý den je osud k sobě svedl potřetí – Emmanuel Guibert si skicoval přístav, když tu Alan Cope zrovna venčil svého psa. Pět let se pak společně scházeli, Guibert si nahrával vzpomínky přítele na magnetofonové pásky a během vyprávění si kreslil první příběhy. Než však stačili komiks společně dokončit, Alan Cope zemřel.

Alanova válka patří k jinému druhu „válečných komiksů“, než je třeba Bezpečná zóna Goražde Joea Sacca, Valčík s Bašírem Ariho Folmana nebo Maus Arta Spiegelmana. Nenajdeme tu téměř žádnou bojovou scénu, těžko se tu vlastně hledá jakékoli drama nebo nějaké závažné svědectví (až na líčení tajemné mise do Velichovek ve druhém dílu komiksu – tehdy, 7. května 1945, vyrazila z Plzně do Velichovek u Jaroměře vojenská jednotka, aby polnímu maršálovi Schörnerovi předala kapitulační rozkaz). Příběh má spíš charakter orálně zaznamenaného vyprávění „malých dějin“, banálních a přízemních výjevů z válečného zázemí nebo dění za bojovou…