V Imagináriu dr. Parnasse shrnuje Terry Gilliam svou dosavadní tvorbu
Smrt
Heathe Ledgera
při natáčení posledního filmu Terryho Gilliama Imaginárium dr. Parnasse inspirovala novináře k tunám úvah o tom, jaký je tento režisér smolař. Od sporů se studiem o výsledný střih antiutopie Brazil (1985) až po krach vysněného projektu o Donu Quijotovi totiž Gilliamovu kariéru provází problém za problémem. Smůlou v případě Imaginária je navíc nejen to, že v průběhu natáčení zemřel jeden z nejtalentovanějších herců své generace, ale také že mediální humbuk kolem jeho smrti zastínil debatu o filmu samotném.
Tato faustovská pohádka o vykupitelské moci fantazie přitom přináší překvapivě otevřenou autorskou zpověď. Je to něco jako osobní režisérův testament (v 67 letech snad ještě předčasný), ve kterém Gilliam svým nezaměnitelným rukopisem shrnuje všechno, co chtěl ve filmech říci o světě. Je to vyznání tvůrce, který léta nenápadně podvracel společenské hodnoty černohumorným cynismem, ale který v sobě nikdy neudusil naivní dítě, jež se okouzleně rozhlíží kolem sebe a sní o neznámých fantaskních krajinách.
Za zrcadlem
Ty se v posledním Gilliamově dobrodružství otevírají nic netušícím obyvatelům Londýna, kteří se nechají zlákat představením obskurního kočovného divadla doktora Parnasse (Christopher Plummer), a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
