Rozhovory•26. 9. 2010•17 minut
Nemluvme o totalitarismu
„Můžeme lidi konfrontovat s komplikovanější realitou,“ říká Christiane Brennerová, jedna z nejlepších znalkyň českých dějin v Německu, nejen na adresu ÚSTR. Příliš černobílé vnímání minulosti však podle ní není jediným problémem, který trápí nový institut. A proto se rozhovor velmi rychle vyvíjí v debatu o tom, co vůbec můžeme o minulosti vědět, jak ji můžeme hodnotit – a kde jsou hranice toho, co dokážeme posoudit.
Pracujete v Collegiu Carolinu v Mnichově, což je výzkumné zařízení, které se zabývá českými dějinami. Podobné pozornosti specializované instituce se všichni sousedi Německa netěší.
Collegium Carolinum založili v 50. letech profesoři z německé univerzity v Praze, kteří byli z Československa vyhnáni. A na začátku vůbec nebylo jasné, jestli se mělo jednat o vědeckou, nebo o politickou instituci. Trvalo až do 60. let, než se Collegium pod vedením historiků Karla Bosla a Ferdinanda Seibta zprofesionalizovalo a stalo se čistě výzkumným zařízením. Dnes se věnujeme dějinám českých zemí a Československa. A poněvadž se hodně zabýváme nejnovější historií, zahrnujeme do výzkumu také vývoj v dalších státech střední Evropy.
Jakou roli hraje Collegium Carolinum pro dnešní německou diskusi třeba o česko–německých vztazích? Často vystupujete v médiích, zajímá se o vaši práci veřejnost?
Pokud jde o širokou veřejnost, dá se říct, že po roce 1989 jsme s institutem opravdu zažili něco jako boom. Dnes se ale běžní Němci o Českou republiku zajímají především v souvislosti s událostmi či výročími, jako je pražské jaro nebo mnichovská dohoda. Mezinárodní vědecká veřejnost si naší práce ovšem všímá i dnes – i když se ČR ve výzkumu netěší takové pozornosti jako třeba Polsko.
Existence Collegia je z velké části závislá…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
