Rozhovor•19. 9. 2010•17 minut

Pak už přicházejí jen lidové bouře

„Jakákoli cena není dost velká,“ říká bývalý ministr spravedlnosti Jan Kalvoda na otázku, zda ústavní stížnost kvůli nepřípustnému vypsání předčasných voleb, kterou vedl jako advokát, stála za to. Přitom jsme tu po nálezu Ústavního soudu měli nepřehledný parlament a rozbujela korupce. Jako vášnivý kuřák má Jan Kalvoda během rozhovoru při ruce několik dýmek a v prstech co chvíli žmoulá voňavý tabák, kterým je dokonale prosycena jeho staromódně zařízená kancelář.

Ondřej Kundra

Po projevu prezidenta Klause v parlamentu jste napsal, že podobný strach vám nahnal jen Maximilien Robespierre, významný představitel jakobínského revolučního teroru. Jak jste to myslel?

Především jsem překvapený, že se Václav Klaus po dvou stech letech vývoje základních ústavních institucí vyslovuje proti principu dělby moci. Jeho výklad je čistě jakobínský nebo také sovětský, protože nadřazuje parlament vůči ostatním mocím ve státě. Nejde tedy o žádnou akademickou debatu, ale o ochranu svobody.

Obáváte se, že nám hrozí ztráta svobody?

Kdyby poslanci prezidenta vyslyšeli, mohlo by to k takovým koncům vést. Všechny formy státní moci musejí být podřízeny pravidlům, z nichž základní je princip vlády zákona. Pokud bychom chtěli dojít zpátky k jakobínské myšlence superiority parlamentu, tak pak už není daleko třeba k zavírání lidí do vazby bez řádného obvinění nebo do vězení bez soudu.

Nikdo přece neřekl, že chce Ústavní soud zrušit, mluví se „jen“ o omezení některých jeho pravomocí. Není vaše přirovnání k Robespierrovi přehnané?

Ve své podstatě ne. Jde o to pochopit, že ústavu tady nemáme proto, aby se vládlo lépe, ale aby se vládlo hůře. To není bonmot, ale podstata celé věci. Zákonodárná moc je místem politické kontroly moci výkonné, která má k dispozici všechny represivní prostředky. Jestliže tyto dvě moci…