Na barikádě

Co pro vás osobně znamenala krize – tedy jaké poučení a životní zkušenosti jste si z ní odnesl a co vnímáte jako její klíčové aspekty? Co jste se díky ní dozvěděl o vaší roli vědce ve společnosti?

Předkrizová léta 2000–2007 byla pro českou vědu příznivým obdobím. Ve výzkumu jsme se začali přibližovat standardům obvyklým v nejvyspělejších evropských zemích, situace se celkově zlepšovala i díky evropským fondům a možnosti čerpat více grantů. Uplynulý rok se však pro mě, podobně jako pro většinu akademických pracovníků, stal skutečnou noční můrou. Hlavním důvodem přitom nebyly pády světových bank, ale naprosto chybná „koncepce“ české Rady pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI), která přinesla hrozbu praktické likvidace Akademie věd ČR (AV ČR) během dvou až tří let.

Rada pod vedením ministryně školství Miroslavy Kopicové se totiž cílevědomě snažila o přesouvání stále většího objemu veřejných prostředků ve prospěch firem. Bylo to krátkozraké a neefektivní – vše se samozřejmě dělo na úkor kvalitního základního a aplikovaného výzkumu na univerzitách, v ústavech AV ČR a v dalších veřejných výzkumných institucích.

Dění kolem této krizové situace pro mě osobně znamenalo ztrátu stovek hodin, které jsem spolu s dalšími kolegy věnoval snahám zabránit tomu nejhoršímu. Mělo to ale i pozitivní stránku – vedení AV ČR i řadoví badatelé, ale zvláště naši mladí pracovníci a studenti…