Říká si prostě Blu. Jeho pravou identitu nikdo nezná. Nikdo neví, jestli studoval nějakou výtvarnou školu nebo kdy se narodil. Nejspíš vyrostl v ulicích italské Boloně, kde se začala objevovat jeho první graffiti. Za posledních deset let ale jeho obrovskými nástěnnými malbami ožily ulice měst po celé Jižní Americe a Evropě a jeho úspěch došel i oficiálního uznání, když fotografie a videozáznamy jeho prací vystavila galerie Tate Modern v Londýně. V rámci přehlídky street-artu v roce 2008 dokonce tehdy na její zeď obrácenou k Temži namaloval obraz, který na přehlídku lákal.
Cupitající zubní stoličky
V Barceloně vyjádřil svůj postoj k ekonomické krizi obrazem obrovského žraloka, který má místo šupin eurobankovky. V Rio de Janeiru zase namaloval slavnou sochu Ježíše na vrchu Corcovado – v jeho podání se ale před rozpaženýma rukama mesiáše kupí hora pušek a samopalů v narážce na historii země, která zažila dvě vojenské diktatury. A v rámci graffiti a streetartového festivalu NAMES pořádaného galerií Trafačka před dvěma lety namaloval obraz i na jeden z domů na pražské Národní třídě: na silnici smotané do Möbiovy pásky – má v podstatě jen jednu stranu, jednu hranu a svým tvarem připomíná ležatou osmičku – se střídají těsně za sebou jedoucí tanky a bagry.
Výjimečným se Blu stal ve svém žánru hlavně poté, co objevil zvláštní techniku, která…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 47 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
