Minulý týden se v polském Gdaňsku slavilo 30. výročí stávky, která odstartovala největší protikomunistickou vzpouru v dějinách východního bloku. Při podobných výročích je obvykle problém jak je slavit, aby se nikdo nenudil a zároveň se zachovala přiměřená důstojnost. Na oslavách Solidarity si však nikdo s tímto problémem hlavu nelámal: organizátoři uchystali sentimentální, nudnou akci pro pamětníky. Vzrušení ale přišlo: pokračovala totiž válka, která dnes probíhá napříč celým Polskem.
Odborový svaz Solidarita se od 90. let potácí ode zdi ke zdi. Na bedrech si nese odkaz Solidarity z let 1980–81, která byla odborovým svazem jen proto, že jinou formu nezávislé společenské organizace komunisté nepovolili. Ve skutečnosti šlo o celonárodní protirežimní hnutí, čítající 10 milionů členů. I další historie je známá: přišlo stanné právo, ilegální Solidarita – a znovuzrození v roce 1989. Pak se Solidarita musela rozhodnout, zda se změní v politickou stranu, nebo skutečný odborový svaz. A právě to zůstalo nevyjasněné.
Dnes je Solidarita odborovým svazem s občas radikálními požadavky a politickými ambicemi. V posledních letech se stala mocným patronem pravicově populistické strany Právo a spravedl-
nost. Nikoho tedy neudivilo, že premiér Donald Tusk i prezident Bronisław Komorowski byli během svých projevů na oslavě vypískáni. Ovací se naopak dostalo šéfovi Práva a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
