Civilizace•22. 8. 2010•5 minut
Žiji s plži v míru
Má-li dnes Česko svého třídního nepřítele, je jím bezpochyby plzák španělský – hnědý slimák, který se ze své domoviny rozlezl do celé Evropy a požírá zahrádkářům úrodu. Magazíny a přílohy deníků se předhánějí v návodech, jak hnědé vetřelce co nejúčinněji vyhubit, a právě teď po vydatných deštích souboj člověka s plžem na záhoncích vrcholí. Biolog a filozof Stanislav Komárek má pro tyto tvory kupodivu slabost.
„Jsou hnusní, slizcí a nikdo je nemá rád,“ začíná jeden z nedávných článků o slimácích. Dá se na nich najít i něco pozitivního?
Jsem asi jediná výjimka v Čechách, která si myslí, že ano. Mám plže v podstatě rád a na zahradě je nezabíjím. Oni odklízejí mrtvou rostlinnou masu, když posekám trávu nebo odkvetlé květiny, netřeba je kompostovat ani pálit, do čtrnácti dnů je všechno pryč. Hlemýždi a slimáci mají speciální enzym, který je schopen rozpouštět celulózu, kostru rostlinných buněk, a to jiná zvířata nedovedou. Jsou to v podstatě užiteční tvorové – tedy pokud nepěstujeme něco, co jim obzvlášť chutná.
V tom bude asi ten problém. Jak je přesvědčíte, aby jedli odkvetlé květiny, a ne zeleninu?
Jsem trochu ve výhodě, protože na zahradě pěstuju jen ovocné stromy, keře a květiny. Pokud náhodou vysadím rostlinu, která jim chutná, zkrátka ji sežerou. Kdysi jako student jsem si přivezl z Bulharska semínka tabáku. Krásně vyrostl, ale jakmile ho slimáci a hlemýždi zaregistrovali, tak, zřejmě nadšeni nikotinem, v masách připlzali a jali se ho ožírat. Tenkrát jsem se domníval, že jsem povinen své vzácné rostlinky chránit, koupil jsem přípravek jménem Limacid a záhonek jím obsypal. Dopadlo to tak, že plži na Limacidu houfně hynuli a další vlny pak přelézaly své mrtvé druhy, až nakonec sežrali tabák až ke kořínkům. Tak jsem naznal, že nebesa si nepřejí, abych tabák pěstoval. Od té doby…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
