Během vojenské služby jste učil francouzštinu na Slovensku. Jak se mladý Francouz k takové možnosti dostane?
To bylo v devadesátých letech, přesně v roce 1997, kdy u nás ještě platila všeobecná vojenská povinnost. Dokončil jsem tehdy studia, a proto jsem jako jiní kluci obdržel od armády povolávací rozkaz. Před nástupem mně ale vzhledem k tomu, že jsem studoval francouzštinu a literaturu, vojáci nabídli, že bych nemusel někde běhat se samopalem a pochodovat, ale jako lektor vyučovat rodný jazyk v cizině. Kdo nemá vysloveně militaristickou povahu a od dětství nesní o ostrých střelbách a plížení v maskáčích, nezaváhá ani minutu. Což byl můj případ.
A jak jste se dostal zrovna na Slovensko?
Vojáci se mě zeptali, kde bych chtěl francouzštinu učit. Nabídli osobní výběr zahraničních destinací. Mě vždy přitahovala a lákala střední a východní Evropa, a tak jsem do těch vojenských dotazníků vypsal všechny státy, které v této části kontinentu leží. Oni pak určili Slovensko, kde jsem potom strávil sedm nádherných měsíců.
Proč vás ale přitahovala střední a východní Evropa?
Ta přitažlivost východní Evropy souvisí s původem, byť mám ryze francouzské kořeny. Ale moje matka je učitelka ruštiny, otec historik a svého času byl komunista. Rodiče se zkrátka touto částí kontinentu profesně zabývali, doma o tom často hovořili, všude…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
