Desátého června byli návštěvníci vršovického Café Sladkovský vystaveni unikátnímu experimentu. Místo tradiční kulisy v podobě proudu hudby se na ně po osmé hodině z reproduktorů rozlinulo slovo. Rozhlasový režisér Petr Mančal tu uspořádal poslech hry slovenské autorky Vladislavy Fekete Krátká spojení.Autor nápadu pořádat ve veřejném prostoru pravidelně audiovečer, postavený na nahrávkách veřejnoprávního rozhlasu, se obával, jestli nijak odlehčený text reflektující osudy emigrantů poválečné Jugoslávie udrží pozornost publika. „Ve srovnání s filmovými projekcemi přece jen potřebuješ větší koncentraci, potřebuješ mentální prostor, aby sis v hlavě vytvořil svůj vlastní film,“ vypráví Mančal o necelý týden později na místě průkopnického činu. Lidé prý ale byli zcela nadšeni.
Sedmatřicetiletému režisérovi, působícímu v rozhlase pátým rokem, se tak potvrdil předpoklad, že mluvené slovo stále žije. Inspirací je mu praxe v Německu a Švýcarsku, kde se i veřejnoprávní instituce naučily okupovat veřejný prostor takřka guerillově: „Do parku plného odpočívajících lidí přijede dodávka s logem rozhlasu a začne tam pouštět nějakou hru,“ popisuje hon na posluchače Mančal.
„To by bylo skvělé i tady,“ zasní se. Jistá propagace žánru by na škodu opravdu nebyla. Hry, dokumenty či…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
