Dokud nás metal nerozdělí

Půjde o největší letní festival u nás, prohlásili už na konci května pořadatelé putovního metalového Sonisphere, když čísla prodaných vstupenek překročila třicet tisíc. Bývalý vojenský areál v Milovicích tento víkend hostil událost, jíž kralovala čtveřice ikonických kapel Metallica, Megadeth, Anthrax a Slayer, které se na scéně pohybují od první poloviny 80. let. Masivní celoevropská návštěvnost Sonispheru, který během svého druhého ročníku doputoval i do Česka, naplno odhaluje skutečnost, že metalisti jsou poslední zcela oddaní fanoušci. Není ale důvod si proto z nich utahovat jako z Ozzáka.

Zatímco internet s sebou přinesl flirtující, promiskuitní a nezávazný vztah k hudbě, metal netoleruje bokovky, musí být uctíván, přísahá se na něj. Metallica sama tento postoj mimoděk potvrdila v roce 2000, kdy žalovala server Napster za to, že umožnil svým uživatelům zdarma sdílet její alba. Hudební publicista Petr Korál zase v recenzi na předloňské turné Iron Maiden vzpomínal na 80. léta v Československu větou, že v té době býval metal zákon. Těžko byste hledali podobný slovník v jiném žánru. Ta polarizace sice v sobě měla i jisté protirežimní gesto, ale jak ukazují nedávné filmy Global Metal nebo Metal: A Headbanger’s Journey kanadského antropologa a dokumentaristy Sama Dunna, odevzdání se metalu je celoplanetární jev bez ohledu na to, jestli žijete v muslimské zemi nebo v západní demokracii.

První ročník Sonispheru byl ve Finsku vyprodán…