Navzdory svým vyřčeným i nevyřčeným přáním se česká pravice podobá více té německé než britské. Vidět je to i na jednáních o nové vládě: v Německu se jednalo více než měsíc, v Británii byli všichni po prvním víkendu nervózní, proč už není dohoda o vládě na stole. Také dramatické předvolební řeči o řeckém scénáři vypadají nyní v poklidném tempu českého koaličního vyjednávání podstatně jinak. Na všechno je času dost, cameronovské okamžité škrty na podtržení vážné situace by v Česku všem připadaly nepatřičné.
Po dvou týdnech jednání vypadá situace lépe, než jsme před volbami čekali. Místo vleklého patu se už tak nějak normálně počítá s vládní většinou 118 hlasů. Lidé kolem jednání navíc říkají, že atmosféra debat je lepší, než se zdá z médií, a tam se zdá skoro idylická. Podle rozjeté agendy navíc mnozí odhadují, že nás skutečně čekají velké změny (seznam plánovaných reforem kvapem roste). Vyjednavači překypují sebevědomím do té míry, že se obejdou bez poradců na public relation. Jinak by jako první dohodnutou věc nemohli oznámit zavedení školného na vysokých školách, které zcela určitě vyvolá nespokojenost studentů, kteří pravici volili. Ale teď už jsme jinde než za časů Tomáše Julínka, jehož slibně navržená reforma zdravotnictví vyhořela na zbrklém zavedení zdravotnických poplatků. Anebo až tak úplně nejsme?
Hodně rozdílů
Jednání o vládě jsou zatím taková, že si z nich…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
