Je to jeden z kavárenských evergreenů těchto dní. V debatách o slibech jednotlivých partají se pravidelně objevují námitky, že politici v předvolební kampani zhusta lžou, jako když tiskne. Tím spíš, když třeba Zdeněk Škromach rovnou hlásí, že přehánět je potřeba, protože voliči si jinak žádného zajímavého návrhu nevšimnou. Jak tedy vypadají partajní pokusy předvést se před vhozením hlasovacíh lístků v co nejlepším světle?
Jiná realita
Důvodů ke skepsi je vždycky dost. Všichni vzpomínají na to, jak
Tony Blair
před vpádem do Iráku Britům zveličoval Saddámovo nebezpečí nebo jak maďarský premiér
Ferenc Gyurcsány
před dvěma lety přiznal, že lakoval ekonomické výsledky své země na růžovo. Václav Klaus zase varoval v roce 1998 voliče před strašnou variantou – sociálními demokraty, a vzápětí rozjel holport v podobě opoziční smlouvy.
Bohuslav Sobotka
po vyhraných volbách 2002 rovnou prohlásil, že předvolební sliby byly ne zcela úplně zasazeny do ekonomické reality. Nijak věrohodně nezní ani nesplněný slib Petra Nečase během voleb v roce 2006, že se v režii ODS nebudou zavádět poplatky.
Politici zdůvodňují přemety nejraději poměrným volebním systémem, který jim neumožňuje stoprocentní naplnění předvolebního závazku. „Musíte jednat s koaličními partnery a z lecčehos pak prostě ustoupit,“…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
