Řecký předseda vlády George Papandreou vyzval dopisem představitele Evropské unie, Evropské centrální banky (ECB) a Mezinárodního měnového fondu k zahájení konzultací a diskusí o podmínkách půjček. Papandreou sice řekl, že Atény nemají v úmyslu „aktivovat žádost o pomoc“ a nadále financují svoje potřeby skrze trh, ale analytici se shodují, že z tohoto kroku už není cesty zpět a oficiální žádost je už maximálně otázkou týdnů. Kdyby Řecko z jednání vycouvalo, zase se zvýší – tentokrát už na neúnosnou míru – rizikové prémie u řeckých státních dluhopisů. Navíc lze očekávat, že by se zrychlil úprk vkladů z řeckých bank.
Žádost řeckého premiéra o zahájení konzultací přišla ve čtvrtek poté, co se vyšvihly výnosy z řeckých státních dluhopisů (jako zjevný výraz nedůvěry) na zatím vůbec rekordní úroveň.
Důvod je zjevný. Trhy nevěří tomu, že dohodnutá pomoc Řecku je v dlouhodobé perspektivě dostatečná (Řecko stejně zbankrotuje), nebo neprojde politicky.
Poskytnutí výhodné půjčky (za nižší než tržní úrok) budou muset schválit parlamenty v Německu, Francii a Irsku. Zatímco Francie dává najevo, že by jí něco takového trvalo sotva týden, v Irsku a Německu to může všechno trvat nesrovnatelně delší dobu, pokud vůbec přijde pozitivní odpověď. A zatímco se budou legislativci dohadovat, může být už pozdě.
Řecký problém je čím dál víc spíše německým problémem. Zaprvé je tu politika. Šéf eurozóny, Lucemburčan Jean-Claude Juncker promluvil v rozhovoru pro Financial Times Deutschland o tom, že Německo je stále nacionalističtější a Angela Merkelová dává přednost lokálním volbám před potřebami eurozóny.
Německý politolog Ulrich Beck zaútočil ve francouzském deníku Le Monde na kancléřku Merkelovou a obvinil ji z „intelektuálního nacionalismu“. Merkelová dělá prý z Německa „malé Švýcarsko“ nebo „velkou Čínu“ a německé intelektuální elity ji v tom následují.
A každou chvilku se v Německu vynořují další osobnosti, které se chystají případnou – jakkoli mírně zvýhodněnou – pomoc Řecku napadnout u Ústavního soudu v Karlsruhe.
Nic proti tomu, „ať si klidně nezodpovědní hříšníci zbankrotují nebo opustí eurozónu“, dalo by se říci. Potíž je však v tom, že pravidla eurozóny neznají ani státní bankrot, ani opuštění měnové unie. A ani o tom se však v Německu mnoho lidí bavit nechce.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
