Během prosluněné neděle 16. června 1989 se vedoucí představitelé Maďarské socialistické dělnické strany (MSZMP) pokusili zmírnit rostoucí znechucení obyvatel a oddálit nevyhnutelné změny tak, že znovu pohřbili ostatky předsedy vlády z revolučního roku 1956 Imreho Nagye a jeho kolegů popravených komunistickým režimem Jánose Kádára.

Právě toho dne vystoupil na pódium mladý, zarostlý vůdce strany Fidesz (Aliance mladých demokratů), první otevřeně politické organizace založené od nešťastného roku 1956. Se svým nekompromisním, buřičským stylem Viktor Orbán mnohé překvapil a vyvolal jejich nesouhlas. Požadoval svobodné volby a stažení sovětských jednotek ze země. Pro miliony Maďarů, kteří sledovali pochmurné shromáždění přímo na náměstí Hrdinů v Budapešti nebo na televizních obrazovkách, byl právě tento okamžik psychologickým vyvrcholením změn, probuzením k poznání, že od této chvíle bude skutečně mnohé jinak.

Téměř 21 let poté, co Viktor Orbán vstoupil do maďarské politiky, teď dostane šanci stát se znovu předsedou vlády. Maďarsko je v bídném stavu, ekonomicky i mentálně. Nezbytné strukturální reformy se celá desetiletí odkládají. Koalici socialistů s liberály se v uplynulých osmi letech nepodařilo o mnoho více než udržet zemi v základním chodu, zvláště poté, co v roce 2006 vyplul na veřejnost záznam projevu tehdejšího premiéra Ference Gyurcsánye, v němž se…