Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Politika

Naše drahá armáda

Osmnáct úředníků ministerstva obrany obviněno ze zločinného spolčení a trávník roste dál

18A_varianta_R10_2010_n.jpg
18A_varianta_R10_2010_n.jpg • Autor: Respekt

18A_varianta_R10_2010_s.jpg
18A_varianta_R10_2010_s.jpg • Autor: Respekt
Jméno Robert Bochníček je známo pouze několika zasvěcencům, kteří sledují, jak ministerstvo obrany rozhazuje peníze za stovky podezřelých zakázek. Robert Bochníček je muž, který se domnívá, že jej toto mocné ministerstvo pronásleduje. „Mstí se mi za to, že jsem promluvil o jejich korupčním prostředí,“ říká dnes tento plzeňský právník. A není od věci si jej pečlivě vyslechnout. Jako znalec vnitřních poměrů popisuje princip, jakým se na ministerstvu utrácejí peníze nejen za „drobnosti“ v řádu milionů korun, ale i v miliardových transakcích typu pandury, gripeny a podobně. Klíčová věta Bochníčkova svědectví je: Potřeby armády se přizpůsobují potřebám prodejců a lobbistů, armáda utápí obrovské sumy v nákupech předražených věcí, které často vůbec nepotřebuje.

Spolčení zločinců
Plzeňská kancelář právníka Bochníčka se určitě nedá nazvat luxusní. Obstarožní nábytek byl pořízen před desítkami let a počítač už také překonalo několik modernějších generací. Robert Bochníček nastoupil do rezortu obrany před pěti lety. Vyhrál soutěž o post šéfa pražské Vojenské ubytovací a stavební správy (VUSS). Málo známý úřad se proslavil krátce po jeho nástupu, policejní razie v kancelářích sesterských organizací vedly tehdy k obvinění více než třicítky lidí z korupčních obchodů za více než miliardu korun. Pár měsíců poté Bochníček ministerstvo opustil. Ale nepředbíhejme.

VUSS se stará o údržbu kasáren a dalších vojenských budov. Její tři pobočky investují ročně skoro tři miliardy korun do akcí počínajících stříháním trávníku na letišti v pražských Kbelích až třeba po třičtvrtěmiliardovou investici do opravy armádního domu v Dejvicích.

„Po nástupu mě docela šokovalo, jak to tu chodí,“ říká pan Bochníček. Zpočátku si všímal maličkostí. Třeba ministerstvo propustilo údržbáře svých budov – v rámci šetření a zeštíhlování rezortu. Na jejich práci okamžitě najalo externí firmy – ty si ovšem podle pana Bochníčka účtovaly mnohem více, než stáli údržbáři. Nebo vypisování soutěží. Do soutěží se hlásily stále stejné firmy, které už chod ministerstva a zadávání zakázek znaly. „Já přitom z praxe věděl, že jiné firmy by to udělaly za mnohem lepší cenu,“ vysvětluje Bochníček. Popisuje, jak šokoval armádní úředníky, když při generální opravě armádního domu požádal provozní střediska VUSS, aby si před akcí odmontovaly v budově vše, co by se mohlo ještě použít v jiných objektech. „Od klik, přes sprchy až po zářivky toho tam bylo za statisíce korun. Dívali se na mne jako na blázna a kolegové často odpovídali, že nic z toho nepotřebují,“ vzpomíná Bochníček.

Takových případů byly desítky. Po čtrnácti měsících ve funkci byl Robert Bochníček najednou odvolán. Jak sám popisuje – rok předtím použil služební auto bez formálního rozkazu nadřízeného. „Ty rozkazy se tam vždy doplňovaly až následující týden,“ říká Bochníček. Jenže v jeho případě podalo ministerstvo trestní oznámení na policii za zneužití služebního vozu a policejní vyšetřování se stalo záminkou k odvolání z funkce. „Bylo to v době, kdy jsem nadřízeného upozornil na dvojnásobně předraženou zakázku – o dvacet osm milionů – při rekonstrukci klatovských kasáren,“ říká Bochníček. Zakázku zastavil, poté jej oslovil obchodník, který mu nabídl jedenapůlmilionový úplatek za pokračování zakázky – číslo napsal na displej mobilu. „Oznámil jsem to nadřízenému, ale nic se nedělo, nikdo se nepustil do prověrky, proč byla zakázka předražená a kdo za to může,“ říká Bochníček. Zdaleka to nebylo jeho první upozornění na zbytečně vyhozené peníze. A že nemluvil do větru, prokázala policie, která od roku 2002 sledovala armádní investice do oprav. V roce 2006 zasáhla, zabavila stovky dokumentů, jež prokazovaly, že ministerští úředníci pracují přesně tak, jak to popsal Bochníček. „Počet obviněných stoupl dodnes na padesát čtyři, osmnáct z nich je dokonce obviněno ze zločinného spolčení. Vyšetřování se chýlí ke konci, ještě letos by měly být podány návrhy na žalobu,“ vysvětluje mluvčí protikorupční policie Roman Skřepek, jak široce byla úplatkářská chapadla rozprostřena.

Zpět k trestnímu oznámení na Bochníčka za černou jízdu. Policie po měsíci vyšetřování jeho přestupku odložila jako nedůvodné. Robert Bochníček se na pár měsíců vrátil do funkce. Pak však od nového šéfa správy majetku Jiřího Krále dostal během tří týdnů tři formální výtky za porušení pracovní kázně a pak výpověď. Už v civilu jej zastihla žaloba na sto padesát tisíc, které měl neoprávněně přiklepnout v jednom výběrovém řízení jisté firmě. „Když jsem na ministerstvo nastoupil, bylo řízení dávno u konce, jen jsem jej jako nováček podepsal, aniž bych něco tušil,“ tvrdí Robert Bochníček.

„O žádnou mstu nejde,“ odpovídá ministr obrany Martin Barták.„Ptal jsem se a nevím, že by pan Bochníček upozornil na konkrétní korupci. Tak kdo by se mu mstil?“ Co stojí za ministerskou žalobou na Bochníčka, se nedá zjistit. U soudu zatím proběhlo první stání a případ byl odročen. Žalobu na něj podal právní odbor ministerstva na pokyn vojenské policie.

Vidím, tedy jsem spokojen
Slova Roberta Bochníčka mají velkou cenu. Říká je na mikrofon a stojí si za nimi a jsou podložena policejním vyšetřováním. Podobných příběhů o ministerstvu a předražených nákupech majetku i zbraní je slyšet v kuloárech hodně a někdy velmi zasvěcených. Jenže dotyční vždy mluví pod rouškou anonymity.

V historii České republiky vznikla vlastně jediná oficiální zpráva, která obchody ministerstva analyzuje. Už před dvanácti lety zveřejnil tehdejší ministr obrany Michal Lobkowicz dokument, podle nějž ze sedmi set prověřovaných armádních zakázek prošlo férovým výběrovým řízením pouze devět. Zbytek byl zadán osloveným firmám a podle nálezu předražen až o třicet procent. Od té doby se situace příliš nezměnila. Respekt má v ruce dokument jisté zbrojařské firmy (chce zůstat v anonymitě), který tvrdí, že loni prošlo mimo výběrová řízení 90 procent zakázek.

Bez výběrového řízení, oslovením jediné firmy nakoupila například armáda loni 90 lehkých obrněných vozidel Iveco za tři miliardy korun. Prostředníkem byla firma PRAGA-Export. V přepočtu je cena jednoho stroje třicet dva milionů korun. Stejné stroje koupily i další armády. Velká Británie v přepočtu na kus za dvanáct milionů korun, Chorvatsko a Norsko za necelých devět milionů korun. Česko koupilo třikrát dráž než jiné země. Jak je to možné? „Cena je ovlivněna výbavou strojů,“ říká představitel firmy PRAGA-Export David Brázda.„Zakázka proběhla v souladu se zákonem a pravidly Evropské obranné agentury. Vše bylo ošetřeno smlouvami a cena je odpovídající,“ píše mluvčí ministerstva Lucie Kubovičová. Pokud jde o cenu, je stejně předražená jako u pandurů, což jsou na rozdíl od vozidel Iveco stroje, které armáda dnes do válek vůbec nepotřebuje.

Zelená je tráva
Podobně předražených zakázek najdeme desítky, vlastně jen navazují na tradici ministerstva ilustrovanou pořízením gripenů nebo letounů L-159. „Problém je v tom, že o zakázky se dělí pár firem, na VUSS to probíhalo tak, že neexistoval nějaký seznam potřebných zakázek, vše se zadávalo nahodile, v podstatě podle toho, kdo měl v které firmě jaké známé,“ říká Bochníček, konkrétní však být nechce. Stejné je to se zadáváním výzbroje. Nákup gripenů, pandurů, L-159 a řady dalších zbraní nebyl podložen žádným platným strategickým záměrem armády. Naopak, na základě zakázek se později měnily strategické plány. „Ministerstvo se řídí zájmy lobbistů a dodavatelů,“ tvrdil před osmi lety při zadávání těchto zakázek místopředseda ODS Petr Nečas, který reprezentoval názor své strany.

Jenže dnes mezi politiky už žádný takový hlas neuslyšíme, dokonce ani od ODS. Politici tvrdí, že armádní obchody jsou v pořádku a překládané důkazy a výhrady odmítají jako laické a chybné. Nezměnila ODS názor hlavně proto, že poprvé v historii České republiky je ministrem člen ODS, který uzavírá obchody přesně ve stylu, který ODS kritizovala? „Určitě ne. Já si myslím, že excesy typu gripeny nebo pandury, které jdou na triko sociálním demokratům, už jsou za námi. Poslední roky se podařilo dostat ten systém pod kontrolu,“ tvrdí dlouholetý poslanecký expert na armádu Jan Vidím. Dostat pod kontrolu znamená i trojnásobně předražené stroje Iveco? „Nebyly předražené, jen lépe vybavené než stroje, které kupovaly jiné země,“ říká Vidím. „Armáda mi to tak vysvětlila, já byl s tím vysvětlením spokojen a nikdo mne dosud nepřesvědčil o opaku.“

„Samotné ministerstvo má už dva roky plán boje proti korupci na který zájemce odkazuje. Jde o nečitelnou úředničinu, ve které se nic konkrétního o boji proti korupci nedozvíme. „Ať si píšou, co chtějí.“ Říká Robert Bochníček. „Já můžu jen dodat drobný příklad. Za mně, v roce 2006, stálo stříhání trávníku na letišti v Kbelích sedm set padesát tisíc korun ročně. Po mém obchodu ta cena vylétla, loni zaplatilo ministerstvo dva a půl milionu korun.“ Mluvčí ministerstva Lucie Kubovičová sice dvakrát slíbila, že se na tato čísla „podívá a případně je vysvětlí“, ale nakonec ani po urgenci neodpověděla.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Jaroslav Spurný

redaktor

spurny.jpg
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 2583
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte