Život herečky a dramatičky Klestilové je dramatem sám o sobě
Z televize se na nás valila hesla o svobodě, lásce a pravdě, za okny začínal nový život, ale na chodbách a pokojích špitálu ženy plakaly a křičely zoufalstvím. Záběry nadšeného davu na Letné nám připadaly jako přenos z jiné planety,“ říká Iva Klestilová (1964). Listopad 1989 totiž prožívala v nemocnici v Brně, kde její prvorozená dcerka právě umírala na nevyléčitelnou nemoc. A život měl přinést další pády a vzestupy.
Dnes pracuje jedna z nejhranějších českých dramatiček v Národním divadle, které přesně po dvaceti letech od oné traumatické události uvádí dokument Píšu z pekla podle její scénické předlohy v Divadle Kolowrat. Dílo však není o jejím vlastním syrovém prožitku hrůzy, dotýká se zla poněkud jiného druhu. Herci čtou korespondenci z vězení básníka Jana Zahradníčka, verše Ivana Jirouse z kriminálu ve Valdicích a také policejní záznamy výpovědí obou umělců.
„V Národním jsem šťastná,“ odpoví na otázku, jak se po pěti letech práce cítí v instituci někdy hanlivě označované za kamenného molocha. „To patří k české povaze, plivnout si na Národní, ale já jsem se tady setkala s profesionály, kteří se ke mně chovali vždy slušně,“ dodá rodilá Brňačka, než se pustí do vyprávění o svém životě.
…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
