Trojsvazek Obyčejní lidé…?! sleduje komunismus očima mlčící většiny
Když se prarodiče jednou začas obšírně rozvypráví o svém životě, většinu z nás to spolehlivě fascinuje. Díky nim alespoň nakrátko cítíme dotek světa, který nenávratně mizí. Jak ale působí čtyřicet takových příběhů za sebou, když je vyprávějí lidé, které neznáme? Osmnáct stovek stran knižního triptychu Obyčejní lidé…?!, který na sklonku roku vydala Academia, nelze učíst. Tyhle životy, banální až hanba, však přesto stojí za zvláštní pozornost. Dva svazky rozhovorů a jedna kniha interpretačních studií nabízejí jedinečnou šanci poodhrnout dějinám ideologický závoj a spatřit naši nedávnou historii jinýma očima.
Kdo mohl, utekl
Jan Beluš
vyrůstal v kolonii Nový York, Karviná 2. Jako každý druhý kolem se rozhodl, že půjde do učení na horníka.
„Dostal jsi tam uniformu, černou a šedou, šest pyžam jsi dostal, trenky, ponožky, spodky, tepláky, boty – vycházkové střevíce, pracovní boty, montérky a kabát tříčtvrteční, ale ten kvalitní, tvídový.“
Po vyučení Jan nastoupil na Důl Prezident Gottwald. V jednadvaceti se oženil, dostal byt v Karviné 4 a postupně zplodil tři děti, Lenku, Ivanu a Honzu. Rubal třináct let, pak se stal profesionálním důlním záchranářem.
„Tož tam většinou s mrtvými jsem se setkával.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
