Představy, že teď po Lisabonu bude Evropa jen odpočívat, jsou naivní
Evropská unie právě začíná fungovat podle nových not Lisabonské smlouvy. Leckdo se domnívá, že konečně nastane vytoužený „klid na práci“, období stability institucí, přestávky v dalším sjednocování a že se místo sporů o uspořádání, pravomoci a hlasovací váhy bude diskutovat pouze o konkrétních problémech a výzvách současného světa.
Tato představa je (bohužel či bohudík, záleží na tom, jak se k tomu kdo stavíme) ovšem iluzorní. Evropa se sice bude muset soustředit více na své zájmy, představy a konkrétní úkoly (jinak nepřežije), ale diskuse o tom, jak má Unie do budoucna vypadat, vypukne ještě dříve, než se vzpamatujeme. Rozpoutají ji elity, protože diskusi vždycky někdo vede, ale stále více se do ní budou projektovat mocenské, obchodní, lobbistické, občanské a mnohé jiné zájmy.
Co je federace
Státoprávní věda rozlišuje různé stupně spojení států od unie přes konfederaci po federaci. Vše, co se nachází mezi tím, je ze své povahy nestálé, nejisté, jaksi nedokončené či nestabilní. Evropská unie je ze státoprávního pohledu hybridem, stojí „mezi“. Je kombinací supranacionálního společenství (některé pravomoci Unii nadělují národní vlády) a mezivládního rozhodování (dohadují se vlády na mezivládních konferencích).
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 46 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
