Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Komentáře

Vraťte mi mé dítě

Není to otázka do celonárodního hlasování, přesto si ji položme: Má Aneta Tokarčíková dostat zpět své dítě?

Není to otázka do celonárodního hlasování, přesto si ji položme: Má Aneta Tokarčíková dostat zpět své dítě? Pro všechny, kterým kauza unikla: Tokarčíková je případ, jaké život ve svobodné společnosti přináší. Je z rozpadlé rodiny, kvůli příteli odešla v šestnácti letech ze školy, pak otěhotněla a porodila dítě. Nestýkala se s rodiči, neměla peníze ani jisté bydlení. Její partner byl kvůli loupežnému přepadení na útěku před policií. Oba se proto před třemi týdny rozhodli dát svoji dvouměsíční dceru do ostravského babyboxu. Pak ale policie mladého muže dopadla a Anetě Tokarčíkové se po dceři – mezitím svěřené do péče azylového domu – stýská, chce ji zpět.

Kdyby o otázce zmíněné v úvodu rozhodovali respondenti internetových anket, měla by Aneta Tokarčíková smůlu. Jednou svoji roli nezvládla, jako matka naprosto selhala, a proto bude dítěti lépe v jiné rodině, volají virtuální debatéři. Jenže vox populi nerozhoduje a rodičovská práva jsou v Česku formulovaná tak, že úředníci těžko mohou nově probuzené matce její dítě upírat. Teď jde jen o to, jaký z toho máme mít pocit. Bližší pohled ukazuje, že dobrý.

Je samozřejmě otázka, jak dopadnou zkoušky DNA a další procedury, například vyšetřování policie, neboť u kojence našli lékaři zlomenou ruku. Také není jisté, jak Tokarčíková zvládne mediální tlak bulváru, který se na ni teď sesype. Pokud vše ale dopadne tak, jak si matka přeje, a skutečně dostane dceru zpět, měla by na tom získat i tato dcera. Žít se syndromem odloženého dítěte, který by ji v dospělosti mohl dostihnout, není snadné.

I z pohledu státu se případ vyvíjí, jak nejlépe mohl. V pravý čas zafungoval babybox, dítě je v bezpečí, matka se k němu hlásí, přiznává tísnivou situaci a stát má v rukou vše, co potřebuje, aby mohl oběma pomoci. Především má spolehlivé informace. V podobné pozici nechtěných přívažků je v tuhle chvíli víc čerstvě narozených dětí, o nichž ale stát neví a nemůže pro ně nic udělat.

České sociální úřady nemají ideální pověst, pokud jde o citlivý přístup k rodinám, které se nějak vymykají běžnému standardu. I Respekt přinesl články o tom, jak chudoba nebo nekonvenční způsob života způsobily skandální zabavování dětí. Tohle je ale jiný případ. U Anety Tokarčíkové jsou pochybnosti, nakolik se může o kojence postarat, zcela na místě. A stát má teď možnost především jí samotné tyhle pochybnosti vyvrátit. Jednak důvěrou a zadruhé zmíněnou pomocí. Smyslem sociálního systému je víc než distribuce přídavků na děti rodinám, které je nepotřebují. Pokud má český přebujelý sociální systém nějaký smysl, pak mu jej dávají právě lidé, jako je Aneta Tokarčíková.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Marek Švehla

zástupce šéfredaktora

2007-1057-vobr-svehla.jpg
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Od roku 1994 jich napsal/a 2078
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte