Na Kastanienallee jsou obchody a kavárny z celého Berlína nejvýstavnější. Neony září do tmy a tahle reklama na protějším domě zvlášť jasně: Kapitalismus ničí a ponižuje! Nápis je vyveden na fasádě přes dvě patra, pečlivě nasvícen a jistě také schválen uličním výborem. Neboť tady může mít antikapitalista svůj vývěsní štít vedle kapitalisty, tady je svoboda a pluralita. Je to „vyspělá západní společnost“, naše zaklínadlo a náš vzor, oprávněně, protože tady opravdu není nikdo opomenut, vše je zařízeno nejlepším možným způsobem. Je to pravda, mají to tu dobré. Někdy je mi jich až líto za to, jak dobré to tu mají.
Myslí se tu na každého. Cyklistům cyklostezky, chodcům chodníky. Student, kterého obtěžuje cibule v salátu, nemusí ani říct fuj. S jeho osobním přesvědčením se v menze počítá a je tu pro ten případ systémově vyčleněn regál s nápisem „bez cibule“, přičemž nápis je vyveden v univerzitních barvách. U bahn jezdí vždy na čas, a pokud by třeba někoho přitahoval nějaký spolucestující, také to dokáže dopravní podnik zařídit. Na webových stránkách je mezi jinými službami pro zákazníky také kolonka, kde dopravce umožňuje přihlásit se a začít si s vyhlédnutým objektem malý flirt. Má to jenom jednu nevýhodu: co pak s takovým krasavcem? Co si má člověk počít, když se mu splní nesplnitelný sen? Jistě, může být šťastný až do smrti. Ale co bude celou tu dobu dělat?
O pár dní později sedím u stolu v jednom takovém domě s antikapitalistickými hesly na fasádě a snažím se pochopit, jak to celé funguje. Takže zde tito drsňáci s kovem v obočí nejdřív ilegálně obsadili dům, no ale pak se domluvili s jednou organizací a ta se domluvila se spořitelnou a ta jim dala úvěr a za ten si ten dům koupili a smějí tady bydlet a smějí i házet dlažební kostky, a to za pozorné asistence proškolených strážníků. Že policie drsně vyslýchala pražské squattery, to je pobouřilo. A záviděli, to bylo vidět.
Není důvod to relativizovat, „vyspělá západní společnost“ je vážně dobrá. Ovšem v té transformující se je to v mnoha ohledech lepší a můžeme si to ještě chvíli užívat. Dá se hádat s blbými policajty, bojovat za více cyklostezek a důrazně se dožadovat salátu bez cibule. Je proč ráno vstát, proč se s někým pohádat a proč žít. Je to proto, aby to u nás bylo jednou taky dobře zařízené. Trochu se obávám dne, kdy se ten sen splní. Protože pak už nás čeká jen tohle poněkud demotivující štěstí až do smrti.
Příští týden píše Jiří Kratochvil.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
