Říční plovárna bývala místo pro „krásnou fyzickou exaltaci a opojení těla“. Karel Teige toto napsal v roce 1928, ale vlastně by to tak mohlo být i dnes. Jak vypadají dnešní říční lázně?

Vyběhnout po břehu kousek proti proudu. Skočit do Berounky. A pak se po vodě vézt zase zpátky na písečnou pláž. Osmiletá Patricie a šestiletá Sofie to takhle praktikují celé odpoledne a ještě je to nepřestalo bavit. Jsou tady na prázdninách u své české babičky, po zbytek roku žijí ve Španělsku, pár kilometrů od moře, takže u vody jsou každou chvíli. „Tohle je lepší,“ sdělují a vyžadují ještě jednu „jízdu“, i když do okolních kopců už bijí hromy a bouřka se musí spustit každou minutu.

Pláž před bouřkou rychle vyklízejí také další plavci. Je jich tu asi třicet, pláž je docela malá, stejně jako je malé městečko Černošice, které ji tady zřídilo. Na pláži je písek, dřevěné paluby na ležení, ohniště, hřiště na volejbal. „Je to tady pěkné, voda je čistá, kolem je příroda a tak,“ vyjmenovává Klára Deverová; jejich skupinka, čítající dva páry rodičů a tři děti, vypadá pod slunečníkem jako z Rozmarného léta, malebnou kulisu k tomu tvoří kopce porostlé hustým lesem. A přitom do pražských Stodůlek, kde Deverovi bydlí, je to autem jen patnáct minut.

Že se údolí Berounky výborně hodí k…