Těžko si představit ukázkovější střet zájmů. Někdejší hejtman Moravskoslezského kraje za občanské demokraty Evžen Tošenovský pracoval v dozorčí radě OKD a za tuto práci (šlo prý o účast na pěti jednáních) vloni získal odměnu 3,2 milionu korun. To je větší příjem, než jaký hejtman obdržel ve své funkci za službu občanům. Jenže politik by neměl vzbuzovat podezření, že není závislý jen na odpovědnosti vůči svým voličům, ale také na zájmech privátní firmy.
Kdyby si OKD, která je jednou z nejvýznamnějších společností v regionu (spolumajitelem je Zdeněk Bakala, jenž vlastní i týdeník Respekt), domluvila se zástupci kraje, že je pozve do dozorčí rady, aby se utužovaly vztahy, nebylo by na tom nic zvláštního. Jak politici, tak podnikatelé jsou pro kraj nezbytní. Muselo by však jít o „neziskovou“ spolupráci. Jinak řečeno za členství v dozorčí radě by se hejtmanovi podobně jako poslancům nemělo platit. Jakmile jde však o štědře honorovanou obchodní záležitost, je tu problém.
Politik si musí vybrat, jestli chce dělat byznys, anebo politiku. Kombinace je chybná už z toho důvodu, že někdy jsou zájmy těchto složek v protikladu. A kdo má pak rozřešit, jestli politik hájí voliče, nebo podnikání? V zákonu o střetu zájmů z roku 1992 byla dobrá definice konfliktu odpovědnosti (později ji politici vyřadili), protože v ní stálo: „Střetem veřejného zájmu se zájmem osobním se rozumí takové jednání, popřípadě…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
