Kamil Krofta (1876–1945)

Když se po roce 1918 začala tvořit československá diplomacie, vybírali její architekti, prezident Masaryk a ministr zahraničí Beneš, kromě jiného i mezi univerzitními profesory. Byl to prý prezident, kdo prostřednictvím kancléře Šámala oslovil i historika Kamila Kroftu. Předchozí vztahy obou mužů nebyly bez kazu, v proslulém předválečném „sporu o smysl českých dějin“ se Krofta opakovaně a ostře vyslovil proti Masarykovým dějinným výkladům. Hlavě státu, jak vidět, neutkvělo, že historik tehdy jeho názory nazval například „poblouzením“.

Krofta vstoupil do diplomacie a politiky v době, kdy to pro vědce nebylo nic neobvyklého. Naopak byl rozšířený názor, že má-li politika fungovat, musejí být její metody verifikovatelné podobně jako vědecké zákony. Válečný zahraniční úspěch Masaryka a Beneše připisovali dokonce i oni sami své schopnosti zvažovat kriticky fakta a pak jednat způsobem, který byl populistickým praktikům nedostupný.

Chybělo málo a Kroftův vstup do politiky byl skutečně razantní. Po přestálých politických krizích předchozích let prezident Masaryk počátkem roku 1921 vážně onemocněl, počítal se smrtí jako s reálnou možností a přemýšlel o tom, kým obsadit klíčové funkce ve státě. Jako se svým nástupcem na Hradě počítal s Edvardem Benešem, kdo by však…