Je půl sedmé ráno. Muž odchází do práce a já budím naše dva syny v notně zaprášeném bytě s pěti ložnicemi a čtyřmi koupelnami. Pod vrstvou prachu všude kolem se ukrývá pro mě nezvyklý luxus, honosné zařízení patří rodině indických lékařů, od kterých jsme si včera, po našem příletu, na dva měsíce pronajali byt. Rozumějte jiný byt, jehož pronájem manžel, který pracuje v Indii, domluvil už dlouho dopředu. Do tohoto bytu jsme se ale včera nemohli nastěhovat, neboť ho na potvoru právě včera navštívila doktorova sestřenice z venkova. Smlouva a platba je jedna věc a sestřenice z venkova druhá, takže jsme museli přečkat noc v doktorově „megabytě“, který na pronájem teprve čeká a měsíce se v něm neuklízelo

Pomalu si s dětmi balíme do uzlíčků prostěradla, která si poneseme s sebou. Starší syn píše prstem do prachu na toaletním stolečku. Otevřeným balkonem se linou pachy a vůně z okolních domácností, pod oknem troubí auta, motorky a motorikši a my čekáme na realitního agenta Manódže, který nás má společně s majitelem bytu přestěhovat. Manódž přichází o dvě hodiny později, než slíbil, a ujišťuje nás, že to není problém. Protože všichni čekáme ještě na majitele bytu pana doktora (také tu měl být už dávno), trochu si spolu povídáme. Vyprávím mu, že ve stropě celou noc něco hodně šramotilo a chrastilo. Z legrace připomínám Kiplingovu povídku, ve které bydlí ve stropě velký had. Překotně mě…