Karel Teige narazil na limity ideologie, kterou sám pomáhal prosazovat
Na jeho dílo pravidelně odkazují současní graffiťáci, konceptuální umělci i architekti.
Karel Teige
(1900–1951) provokuje i skoro šedesát let po své smrti, což je na zdejší výtvarné scéně unikum: mladí autoři si z dějin českého umění nemohou vybrat příliš postav, ke kterým by se dalo hlásit nebo se vůči nim vymezovat. Tvorba a myšlenky většiny z nich totiž nedokázaly přežít svou dobu. U Karla Teigeho je to jiné.
Prorok světové kulturní a vůbec společenské revoluce, která měla naprosto převrátit staletí trvající tradice a pořádky. Muž natolik radikální, až se stal nakonec nepohodlným i pro lidi, se kterými léta sdílel tu samou víru. Energický člověk, který se v pouhých jednapadesáti letech uštval k smrti. Výtvarník plný protikladů, který se na dlouhá léta dostal do čela zdejšího uměleckého dění. Je spousta důvodů, proč jeho jméno stále přitahuje. Přitom z čelních představitelů avantgardy je vlastně jediný, kdo se ještě nedočkal pořádné monografie. To se teď mění vydáním vydařené publikace, která shrnuje jeho typografickou tvorbu.
Typografické rodeo
V šestnácti letech sám sebe do školního časopisu gymnázia v Křemencově ulici nakreslil coby malíře k& …
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 46 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
