Místo pravé ruky
Další z novodobých brněnských legend a pověstí:
Pan Žluka byl bezdětný, svobodný a zaměstnán v nějakém městském archivu. Pamatuji se, že to bylo na začátku školního roku, když se v tom archivu objevilo něco opravdu nečekaného. Omlouvám se, že už se nepamatuji co, ale dalo by se to dohledat v novinách ze září 1951. Ale tolik vím, že to bylo cosi tak překvapivého a významného, že kvůli tomu přijeli archiváři až z matičky Prahy. A s nimi taky archivářka, která se během práce s panem Žlukou dost intimně sblížila a vypráví se, že po milostné noci s ním našla zalíbení v jeho chobotu, takže se za něho provdala a odvezla si ho s sebou do metropole. Na počátku padesátých let mělo Brno jen asi necelých 280 tisíc obyvatel, ale Praha se už dávno vyšplhala na svůj milion, čímž chci jen říct, že zatímco v Brně bylo na Žluku jaksi pořád dost vidět, v metropoli bohužel zapadl i s tím svým chobotem. A žil bych pořád dál v přesvědčení, že se na něho úplně zapomnělo, kdyby mi má vnučka Belinda nepožalovala, že její spolužáci pořádají na školních záchodcích soutěže, kdo výš dostříkne, a říkají tomu žlukání. Belinda to má sice jen z druhé ruky, vždyť takového souboje se sama nikdy nezúčastnila, ale moc rád bych tomu chtěl uvěřit.