Na téma sestřičky
Co si pamatuju, nikdy jsem nechtěla být herečkou, zpěvačkou, letuškou. Já chtěla být odmala sestřičkou. Mám dodnes někde schovaný pečlivě složený kousek růžového papírku, na který jsem si napsala: „Jsem strašně šťastná, že mě přijali na střední zdravotní školu. Slibuju, že se budu snažit být nejlepší zdravotní sestra na světě.“ Hned v prvním ročníku jsem se přihlásila do domova důchodců na výpomoc. Nějaká starší sestra si mě vzala k ruce. Na pokoji bylo šest stařenek, samí ležáci. Strašně to tam páchlo stolicí, potem a močí. Zdvíhal se mi žaludek. Té sestře to však asi nevadilo, bavila se s těmi bezzubými ženami, omývala je, masírovala a převlékala do čistého. Dokonce se i smála. Jako v transu jsem se jí snažila v práci nepřekážet. Po dokončení mytí mě poslala na kuchyňku sníst si svačinu. Nemohla jsem pozřít ani sousto. Jen jsem seděla a říkala si: „Spletla jsem se. Tuhle práci já nezvládnu. To nepůjde. “
Ale večer, když se mě doma maminka ptala, jak mi to šlo, řekla jsem: „Bylo to skvělý, líbilo se mi tam, šlo mi to dobře, půjdu tam zase.“
A chodím přes dvacet let…
HALINADOLEZALOVA.BLOG.RESPEKT.CZ
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
